Konfliktem to začíná

Konfliktem to začíná, nikoli končíKonfliktem to začíná, nikoli končí

Předchozím tématem zabývajícím se konfliktem, jako hybatelem řady situací a vztahů, jsme otevřely velký prostor pro téma MEDIACE.

Slyšíte o ní v rádiu, čtete v různých článcích a možná dokonce uvažujete o účasti na kurzu či jen velmi obecně o prospěšnosti celé této neustále skloňované disciplíny. Disciplína asi není z pohledu teorie to správné slovo, bude výstižnější označit ji jako jednu z forem, jak mimosoudně vyřešit spor.

Ambicí tohoto textu rozhodně není zabalit mediaci do vlákna historie všech možných území, ani topit se ve výčtu zákonů a nařízení s ní souvisejících. Chceme nastínit odpověď na otázku, kde se vlastně vzala MEDIACE. Jestli je novinkou posledních let, trendem západu anebo nově oprášenou technikou východních kultur. Zkrátka jestli pro její další vývoj a správné využití technik můžeme čerpat také tolik cenné zkušenosti generací minulých. Pojďme takto spíše nahlédnout na rámec, ze kterého mediace vzešla a posvítit na její zásadní kroky.

Mediace v kultuře a náboženství

Mediace se v různých podobách vyskytuje historicky u řady kultur a má své kořeny především v náboženství. Židovská, křesťanská, islámská, hinduistická, buddhistická, konfuciánská a mnoho domorodých kultur - všechny tyto kultury a náboženství mají velmi rozsáhlou tradici pro řešení sporů právě v mediaci. V období pozdně římských a středověkých dějin byly katolická církev v západní Evropě a pravoslavná církev ve východním Středomoří ústředními institucemi právě pro řešení konfliktů. Duchovní zprostředkovávali jak rodinné či trestní spory, ale také diplomatické spory mezi šlechtou. 

V období středověku a renesance se v Evropě ujaly role prostředníků a řešitelů sporů např. cechy, aby urovnávaly stížnosti a spory mezi svými členy, obecně zaměstnanci nebo i cizinci. Podobný model i postupy zastávali také v Číně. Také političtí vůdci často následovali úlohu mediátorů ve sporech, kde soudní rozhodnutí ze strany církevních či světských soudů nebyla proveditelným, vhodným anebo přijatelným způsobem řešení konfliktu. Rovněž islámský svět má dlouhou historii v používání mediace k řešení konfliktů mezi jednotlivci.V mnoha tradičních kmenových společnostech na Středním východě -  ať už jde o spory mezi rodinami a kmeny, problémy s obchodem, půdou nebo hospodářskými zvířaty, sporné náboženské názory – tyto situace byly a jsou i nadále tradičně řešeny určitou formou vyjednávání či mediace. Ve výčtu bychom mohli pokračovat i v řadě jiných zeměpisných oblastí či kultur. V tomto směru, pro zapálené, nabízí ucelený přehled níže citovaná publikace Ch. W. Moorea. 

Povětšinou se mediátoři různých věkových skupin a kultur naučili svému řemeslu neformálně a naplňovali tak role zprostředkovatelů v kontextu jiných svých funkcí nebo povinností. Teprve na přelomu 20. století se mediace formálně institucionalizovala a vyvinula se v uznávanou profesi.

Mediace se novodobě etabluje

Moderní praxe mediace se celosvětově exponenciálně rozšířila, zejména v období posledních čtyř desetiletí. Jak uvádí Ch.W. Moore tento růst je částečně způsoben širším uznáním jednotlivce a jeho práv. Jednotlivci mají mít právo účastnit se a ovlivňovat rozhodnutí mající dopad na jejich životy. To je podle mě naprostou podstatou a hlavní devizou mediace. 

Nekonečné právo vzít odpovědnost za další vývoj situace právě a jedině do svých rukou.  Tendence k většímu využití mediace byla také jistě motivována rostoucí nespokojeností s autoritativními a rozhodovacími postupy shora dolů. Faktem, že taková autoritativní rozhodnutí dostatečně neodpovídají skutečným zájmům zainteresovaných stran. A v neposlední řadě také zvyšenými náklady - v penězích, čase, lidských zdrojích a poškození mezilidských vztahů.

Pro Českou republiku, stejně jako pro řadu dalších evropských zemí, bylo klíčové období 90. let 20. století, kdy vznikaly v České republice Střediska pro řešení sporů. Ta nabízela školení v oblasti řešení konfliktů a mediačních služeb. Mnohé z těchto center získaly významnou podporu především ze strany praktikujících odborníků a institucí věnujících se řešení sporů se sídlem v USA. Specifickými oblastmi, kam směřovala první činnost vzešlá z nově vznikajících center, byly rodinné spory, konflikty ve školách a univerzitách, pracovněprávní spory, environmentální konflikty a také etnické spory. 

Na přelomu milenia Evropa, a zejména země Evropské unie, vyvinuly na poli mediace řadu iniciativ v podobě přijetí odpovídajících zákonů a zřízení řady institucí. V roce 2008 Evropská unie (EU) vyhlásila Směrnici o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (č. 2008/52/ES ze dne 21. 5. 2008), která je významným krokem, neboť zavádí ustanovení o vymahatelnosti přeshraničně zprostředkovaných dohod v rámci EU a staví promlčecí dobu po období, kdy probíhá mediační řízení.  

Český zákon o mediaci nabyl účinnosti dne 1. 1. 2012  a je, obecně řečeno, promítnutím výše uvedené Evropské směrnice o přeshraniční mediaci v občanských a obchodních věcech. Tedy upravuje mediaci mj. v obchodních a občanských sporech a je tak v tuto chvíli stěžejní předpis, o který se při výkonu mediace opíráme.

Ačkoliv stále ještě nemáme zřízenu odbornou komoru, zaštiťuje působení zapsaných mediátorů (tento pojem přiblížíme v některém z našich dalších článků) především ministerstvo spravedlnosti, které na svých webových stránkách zpřístupňuje průběžně svá stanoviska k oblastem zákona, které je třeba blíže interpretovat.

Zákon o mediaci v České republice ještě skýtá řadu míst, kde je k jeho výkladu třeba zapojit zdravý selský rozum a kreativitu ducha. Mediace to snese, je totiž v každé ze svých typicky teoreticky uchopených definic označena jako neformální. Avšak hlavní atributy jsou jasně dané a logicky vždy určují směr, jakým se při interpretaci vydat. 

Mediace tedy zdaleka není novým pojmem, má hluboké kořeny a praxi, ze které bychom měli v rámci mezinárodní spolupráce dalece čerpat. A je dále přesně takovou, jakou osobností je mediátor, jakou cestou strany vede a jak moc se vlastně strany chtějí/potřebují/nechají vést.
I dnes jsme v České republice stále ještě v období, kdy mediaci usazujeme a spolu s ostatními profesemi vytváříme její pevné místo v systému efektivního řešení sporů.

zdroje: 1- The Mediation Process, Christopher W. Moore 2 - v Polsku, České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Bulharsku, Makedonii, Ukrajině a v Rusku            3 - Ministerstvo spravedlnosti ČR_https://justice.cz/web/msp/vykladova-stanoviska-a-cinnost-pracovni-skupiny-k-mediaci1