+420 731 453 918
info@vyresmetomediaci.cz
Vyřešme to mediací Vyřešme to mediací
  • Mediace
  • Facilitace
  • Pro firmy
  • Ceník služeb
  • Kdo jsme
  • Kontakt

Blog

  • Vyřešme to mediací
  • Blog

Blog

Jak se rozhodnout jinak?

Podrobnosti
31. srpen 2023

🔔 Znáte vtip (já ho slyšela z úst laskavého Radkina Honzáka), kdy jede vlakem Francouz, Angličan a Čech? Vlak se porouchá a Francouz říká „někoho si najmeme“, Angličan povídá „půjdeme tlačit“ a Čech říká „budeme se dál tvářit, že vlak jede“...

🗿 Je mediátor guru ovládající neviditelné síly komunikace a mediace je vlastně taková meditace, která zaručí šťastný život navěky?

📍 Ani náhodou!

🔄 Mediátor je někdo, kdo rozumí tomu, v čem tkví podstata komunikace – naše komunikační schopnosti, každého jednoho z nás, které ovlivňují i naše způsoby přemýšlení a naopak.
Velmi stručně řečeno je základem vyváženého rozhovoru respektující komunikace = komunikace bez hodnocení.

↕ Mediátor umí používat komunikační techniky tak, aby bylo možné při komunikaci mezi lidmi, kteří prochází konfliktem, překonávat komunikační překážky, které jim brání najít společnou řeč.

↕ Mediátor v mediaci podporuje komunikaci vhodnými komunikačními technikami ve spolupráci s dovedností zvanou empatické naslouchání – ano EMPATIE je DOVEDNOST a DÁ se naučit/ je možné ji trénovat - možnost, aby se klienti podívali na svou situaci jinak a mohli se rozhodnout jinak, než když budou nadále setrvávat ve spirále konfliktu - ve vlaku, který už dávno nejede, došlo mu palivo, strojvedoucí už dávno vyskočil z vlaku a průvodčí už si taky balí saky paky a zbývají jen cestující. Co budou dělat, jak se rozhodnout – zatáhnou záchrannou brzdu, budou se tvářit, že vlak jede dál, vyhodí jeden druhého, budou řešit jestli si zavolají pomoc …..?

🔝 Mediace je příležitost rozhodnout se CO a JAK dál. Jestli zůstat sedět ve vlaku, nebo vyskočit bez ohledu na důsledky, anebo jestli ještě chvíli zůstat ve vlaku a vymyslet, co s tou situací budou dělat – uvědomění, že se teď chvíli potřebují, aby se mohli dostat do přestupní stanice a pak si každý dál sedne na svůj vlak, který pojede směrem do jejich cíle? A jestli se teď ještě chvíli zdrží ve vlaku = potřebují se, aby měli větší šanci dostat se do přestupní stanice, CO k tomu potřebují?

JAK se rozhodnout JINAK?

Mediátor nebo manipulátor?

Podrobnosti
24. srpen 2023

❓ Co je vám bližší - hledání problémů nebo vytváření řešení?

❓ ❓ Kdo a co je mediátor?

⁉ Není to spíš zdatný manipulátor?

❓ ❓ Co mají ti dva společné, jestli vůbec něco?

✔ Oba ovlivňují komunikaci
✔ Oba jsou zdatní v komunikaci
✔ Oba rozumí a chápou to, co ovlivňuje chování lidi

V čem se liší?
✔ Mediátor neovlivňuje komunikaci ve svůj osobní prospěch
⛔ Manipulátor vždy sleduje svůj vlastní cíl 
✔ Mediátor podporuje rozhodovací kompetence klientů, tím, ze používá vhodné intervenční techniky pro překonávání překážek v komunikaci
❌ Manipulátor ovlivňuje svým komunikačním umem rozhodovací kompetence s jasným konkrétním záměrem, ve kterém vidi osobní profit

✔ Mediátor podporuje změnu v komunikaci s úmyslem podpořit spolupráci mezi klienty
⛔ Manipulátor svým jednáním ovlivňuje míru spolupráce ve svůj prospěch - někdy schválně vytváří komunikační a další bariéry, pokud to znamená dosažení jeho cíle

✔ Mediátor nerozhoduje o výsledcích mediace - tzn. nerozhoduje za klienty, neříká jim jak by se měli rozhodnout 
⛔ Manipulátor chce o výsledku vždycky rozhodovat a chce aby byl výsledek podle jeho představ, podle jeho plánů

Jakým způsobem reagujete na manipulativni techniky v komunikaci Vy a co to s Vámi dělá?
Dostáváte se přitom do konfliktu s tím, kdo manipuluje, nebo jen sami tušíte, ze něco není v té komunikaci takové jak by mělo být - tzv.”něco tam smrdí”. 
Jaký vliv má setkání s manipulátorem nebo manipulací na vaše rozhodování? 
V čem by Vám mohlo být prospěšné se rychle orientovat v konfliktu a umět ho vyřešit tak, že se situace nebude hnát do extrému a vy se budete umět rozhodnout co a jak s tím?

Naše kurzy mediace jsou o tom, co mediaci tvoří jako celek a z čeho se skládají jednotlivé dílky puzzle s názvem "mediace".
❎ Je to komunikace, jsou to komunikační techniky, je to práce s konfliktem.

Kurzy mediace jsou vhodné jak pro ty:
✅ kdo potřebují konflikty řešit a posílit schopnost spolupráce mezi jednotlivci či spolupráci ve skupině
☑ chtějí změnit/posunout/utužit své komunikační dovednosti
✅kteří by se chtěli mediaci věnovat jako profesi
☑ které baví se sebevzdělávat :-)

💡 Více info na kurzymediace.cz nebo impv.cz

Co mi dal a předal Výcvik školního mediátora

Podrobnosti
15. březen 2023

Tento článek bude trochu jiný než články předešlé. Je to takový exkurz do příběhu „když se sám mediátor rozhodne dál vzdělávat“.

Důvodů, proč jsem se rozhodla Výcviku Školní mediátor zúčastnit, bylo několik.

Jsem zapsaný mediátor a v této oblasti působím už bezmála 7 let. Medijuji, vyjednávám, facilituji a mediaci, facilitaci a s tím spojené i komunikační dovednosti školím. Celá moje praxe se točí kolem komunikace a práce s konfliktem.

V mediaci vidím velký smysl, protože jí chápu jako nástroj pro zajištění si spokojenosti v životě. V soukromém i pracovním. Není to jeden nástroj, ale zcela jistě patří k těm užitečným. A je to nástroj restorativní (obnovující, slovníkem stavebníka rekonstrukční), kde se nehledá viník, ale způsob nápravy – řešení do budoucna; opak nástroje retributivního, kde se hledá viník a trest. Je to jedna z možností jak pracovat s konfliktem, který nás provází celý život. Konfliktům se vyhnout nedá, ale je možné se je naučit řešit. Zvědomit si přístupy k němu, protože konflikt je dobrý sluha, ale zlý pán.

Kde jsem se konflikty řešit nenaučila, byla škola a lidi v ní. Naopak jsem zažila momenty, které když se dnes ohlédnu, vidím jako škodlivé. Nejen pro sebe samou, ale i pro dospěláky. A to nikterak nesouvisí s kvalitami pedagogů v tom smyslu, že by to měli být špatní lidé ve smyslu nekvalitních charakterů. Spíš to ve mně evokuje otázku, měli oni sami možnost naučit se pracovat s konfliktem, vyznat se v něm, a vybrat si jak ho uchopí? A jestli tu možnost- schopnost neměli, jak bych po nich mohla chtít, aby to naučili někoho dalšího? To je, jako kdybych chtěla, aby mi fyzikář vysvětlil např. češtinu a pojmy slovotvorný základ, rod činný a trpný atd.

Důvodů, které vedly k mojí přihlášce do Výcviku bylo víc. Jeden z nich byl moje touha po dalším vzdělávání se a zvýšení si vlastní odbornosti. Další důvod byl zjistit víc o škole jako takové. Ujasnit si a ukotvit moji představu využití mediace ve školách a realitu samotnou.

Díky Výcviku školního mediátora jsem měla možnost zjistit CO všechno konkrétně zahrnuje práce pedagoga a jak užitečné pro něj, pro žáky, pro školu, vůbec pro školní systém může být užitečné, když se rozhodnou využít podpory mediátora. Na Výcviku Školního mediátora jsem zjistila jak živý organismus škola je. A tento živý organismus je složen z mnoha buněk. A aby každá buňka věděla kde má místo, a jak má fungovat, a podle čeho má fungovat a co má dělat, když se stane něco, co jí brání fungovat, nebo se tím zhorší podmínky pro fungování, tam je prostor pro využití odborných profesí, které nemají cíl říkat Škole, co má anebo nemá dělat, stejně tak jednotlivým pracovníkům zajišťující fungování školy od ředitele, učitele, žáky, školní jídelnu, až po pana školníka či paní uklízečku a v neposlední řadě i rodiče, tam je místo pro odborné profese. Tyto odborné profese dokáží posílit fungování tohoto školního systému. Těmito odbornými profesemi myslím např. školního psychologa, výchovného poradce, metodika prevence a také mediátora/facilitátora.

O čem je Výcvik školního mediátora?

Výcvik školního mediátora, tak jak jsem měla možnost ho zažít, je poskládaný z teorie a praxe. Za mě jako lektora, který sám kombinuje ve své lektorské činnosti teorii s praxí je tohle velký přínos jakéhokoliv kurzu. A teď pozor! Jedna věc je takhle kurz prezentovat a druhá věc je opravdu tímto způsobem kurz realizovat. A tenhle Výcvik je praktickou ukázkou toho jak to má vypadat.

Hned v začátku jsme jako účastníci začali kooperovat. Tím se předešlo potenciálním ledům, které by mohly vzniknout kdybychom si v klidu zůstali sedět a jen nasávali teorii. Mediace je o komunikaci a my jsme na Výcviku komunikovali hned od prvopočátku. Než jsme se k teorii dostali, my sami účastnici kurzu jsme začali skládat dohromady mozaiku, co si myslíme, že je školní mediace, v čem je nebo může být školní mediace přínosná a jak jí prakticky využívat. Na teorii došlo vzápětí, a to velmi praktickou formou, díky které jsme rozklíčovali dva systémy, jež ovlivňují školní prostředí, vzdělávání, fungování školy. A ještě než skončily první dva dny, měli jsme za sebou pravou školní mediaci s dětmi.

Následovaly online přednášky s odborníky a hlavně praktiky na konkrétní problematiky, které se do školního prostředí propisují. Jednalo se o odborníky v práci s různými orgány, jako např. OSPOD, policie, a další úřady; stejně tak odborníkem na domácí násilí a online byl završen přednáškou s tématem šikana. Za mě největší přínos online – přednášek byl, že ho realizovali opravdu lidi z praxe, kteří mají co nabídnout jak v teoretické oblasti, tak praktické – kazuistiky.

A v rámci posledních dvou dní jsme se zabývali komunikací se školou, komunikací ve škole, podporou školy tak, abychom dokázali na konkrétní poptávku vystavět nabídku a zrealizovat jí tak, že pokud se škola rozhodne využít tento restorativní nástroj, bude to sloužit k užitku, nikoli opačně.

Čím byl pro ně tento Výcvik přínosem?

  • Teoreticky i prakticky jsem zažila mediační školní prostředí

  • Dostala jsem teoretické informace o fungování školy – je to tak široké pole, že když vám někdo naservíruje tyto odborné informace srozumitelným způsobem je to nedocenitelné

  • Probrali jsme typy konfliktů, které ve školním prostředí vznikají a hlavně také mezi kým, protože to není jen o dětech, učitelích a rodičích

  • Dostala jsem odpovědi na otázky v čem je školní mediace tak specifická, že je nutné, aby mediátor dobře znal prostředí, ve kterém chce působit – realizovat školní mediaci

  • Plným uvědoměním, že školní mediace má ve vztahu k facilitativní mediaci i transformativní mediaci svá specifika; a byť vychází z komunikačních dovedností, které jsou v rámci mediace dobře známé je třeba říct, že v rámci školní mediace je víc než užitečné tato specifika znát a umět je v praxi přizpůsobit

V čem je prospěšné, když se pedagogické profese doplní dalšími odborníky?

V základu tím, že:

  • uleví pedagogům, kteří mohou tyto odborníky oslovit, když sami potřebují poradit a vyřešit situaci, a ujasnit si další postup

  • někdo nestranný zprostředkuje rozhovor při řešení běžných konfliktů mezi žáky, nebo šikany, nebo konfliktů mezi kolegy, případně obtížná komunikace s rodiči. Také

  • usnadní pořádání případových konferencí, které školy využívají – mohou využívat jako nástroj kolektivní podpory pro žáka a jeho rodinu, stejně tak pro realizaci výchovných komisí, kdy mediátor - facilitátor může taková jednání udělat efektivnějšími

  • usnadňuje vyjednávání např. mezi školou a zřizovatelem školy, prostřednictvím vedení facilitovaných setkání – schůzek

Už nevím kdo to řekl, ale slyšela jsem, že Škola učí a rodina vychovává. Ta linka mezi učením a výchovou, minimálně z pohledu práce s konfliktem a řešením samotného konfliktu je ale hodně tenká, protože učit se můžeme podle principu vzoru a tím, že se ho naučíme, se zároveň stáváme vychovanějšími. Když máme jako lidi možnost zjistit, jak se dají některé situace, konkrétně konfliktní situace, řešit, zároveň nás to vychovává a vzdělává v oblasti empatie, v oblasti lidské komunikace. A my lidi se vzájemně se dorozumíváme za pomoci slov a zároveň za pomoci gest, tónu hlasu a dalších . Odborně řečeno je naše komunikace složena ze složky verbální a neverbální.

A čím lépe porozumíme některým dějům a jevům, které se v komunikaci dějou, tím snadnější bude se v komunikaci zorientovat a zvolit v daný moment to nejlepší možné řešení.

Výcvik Školního mediátora mi předal odborné informace, stejně tak zkušenosti.

V čem je tento Výcvik praktický?

  • Je postavený na několikaletém projektu realizovaný lidmi z oboru mediace, psychologie, pedagogiky, odborníky na domácí násilí, šikanu, spolupráci s OSPODy,

  • odráží školní prostředí bez příkras, se svými slabostmi, a také i se svými silnými stránkami,

  • srozumitelně a celistvě popsaný školský a školní systémem

  • založený na respektu k dětem, profesím pedagoga, ředitele, rodičů a dalších lidí kolem školy

  • vyjasnění si, kde je místo mediátora

Mediace v rámci školního prostředí má zcela jistě své uplatnění. Nemůžu a ani nemám ambice nastoupit a zastoupit místo pedagoga. Co ale jako mediátor jistě můžu je to, že můžu s pedagogy a školou samotnou spolupracovat a podporovat komunikaci tak, aby byla škola místo, kde se učí nejen předměty odborné – čeština, matematika, a další...a také místo, kde je prostor pro řešení konfliktů a důsledků z nich; kde je možnost zvyšovat kompetence užitečné pro život samotný, který nekončí na prahu školy.

V čem je přínos mediace na půdě školy?

  • Pracuje s prioritami školy

  • nabízí účinnou alternativu

  • pružně reaguje na prostředí školy – mediátor nepracuje podle šablony, jeho přístup je individuální

  • obnovuje nefungující

  • posiluje již fungující

  • ekonomický -

  • dá se financovat ze šablon

Co školní mediace umí:

  • pracovat s konfliktem

  • podporovat tvorbu řešení ve stylu win-win

  • zprostředkovat komunikaci mezi těmi, kteří jsou v konfliktu

  • rekonstruovat/obnovovat vztahy

  • hledat a podporovat hledání dalších možností pro řešení

Rodičovský konflikt a Cochemská praxe

Podrobnosti
7. listopad 2022

Co když vnikne konflikt....

Konflikt obecně určitě můžeme vnímat jako pozitivní. Jako příležitost ke změně. Ke změně něčeho, co ve stávající formě není funkční a energie přicházející s konfliktem má ohromný potenciál toto nefunkční schéma proměnit na něco mnohem lepšího a pro strany do budoucna užitečnějšího.

Konflikt má v této rovině rozměr mezi stranami na něm zúčastněnými.

Perspektiva dítěte...

Jakmile přichází konflikt rodičovský, spojený nejčastěji s rozvodem, potažmo rozpadem vztahu rodičů, nabývá konflikt rozměru mnohem širšího a pozitivita konfliktu je mnohem hůře uchopitelná.  

Získává totiž také dětskou perspektivu. Dotýká se dalšího zúčastněného chtě nechtě - dítěte. Toho, které chceme chránit, chceme, aby konflikt na něj měl minimální dopad a abychom dokázali touto změnou projít co nejsnáze právě s ohledem na něj.

Rodiče se v životě rozchází jako partneři, ale nadále zůstávají především rodiči. Jsou si vědomi, že jejich odpovědnost vůči dětem nekončí s rozpadem vztahu a mají i nadále svá práva a povinnosti. Avšak je zřejmé, že při tak težké situaci, jakou rozpad vztahu bezesporu je, je nezbytná pomoc zvenčí. Velkou podporu pro rodiče tak představuje zavedení tzv. Cochemské praxe. Jde o systém spolupráce mezi všemi profesemi, které se podílejí na řešení rodičovského konfliktu v rámci opatrovických sporů.

Více než třetina soudů v ČR aplikuje v rámci opatrovnického řízení ve věci úpravy péče nezletilých po rozvodu některé z prvků tzv. Cochemské praxe nebo interdisciplinární spolupráci založenou na principech, které z této praxe vychází. Tento pojem, jehož zakladatelem (na počátku 90. let 20. století) je Dr. Jürgen Rudolph, bývalý soudce německého rodinného soudu v okresu Cochem-Zell v Německu, tak již dávno není neznámý.

Co tedy přesně znamená COCHEMSKÁ PRAXE?

Jedná se jinými slovy o spolupráci mezi soudem, OSPOD, zapsanými mediátory, psychology, soudními znalci, neziskovými organizacemi a v neposlední řadě také advokáty. Tedy všemi, kdo se účastní na řízení ve věcech opatrovnických sporů.

Cílem je zaměření se na práci s rodiči se záměrem naučit je a podpořit v komunikaci na rodičovské úrovni.

Fakt, že se posílí spolupráce všech zainteresovaných subjektů umožňuje rodičům podstatně lépe dostát nebo znovu obnovit svoji rodičovskou odpovědnost.  Středobodem zájmu se tak nutně musí stát dítě, jeho nejlepší zájem a zejména jeho právo na výchovu a péči od obou rodičů, a to i když je jejich vzájemný partnerský vztah dále nefunkční.

Principy, které Cochemská praxe zastává jsou následující:

  • rozhodnutí ve vztahu k dětem patří v prvé řadě do rukou rodičů
  • stejně tak jako odpovědnost za život jejich dítěte
  • všechny profese mohou rovnocenně přispět k řešení situace
  • jedná se o koordinovanou a aktivní spolupráci (je nutné pravidelné setkávání řídicí skupiny nebo základního týmu)
  • respekt, komunikace, orientace na perspektivu a zájem dítěte – jsou důležité jak pro rodiče (a mezi nimi), tak pro všechny zástupce profesí (a musí fungovat i mezi nimi)

V opatrovnickém řízení se zpravidla potkává několik různých profesí - soudce, advokát, sociální pracovník, soudní znalec, psycholog, mediátor, advokát - v rámci tří různých disciplín - právo, psychologie a sociologie. Taková spolupráce je aktivní s cílem zaručit provázanost, efektivitu a flexibilitu. Každá z profesí ví, kdy do řešení rodičovského konfliktu vstupuje a jak má její podpora vypadat.

Role jednotlivých členů interdisciplinárního týmu:

SOUD -  hraje klíčovou roli

  • vede rodiče k znovupřevzetí společné rodičovské odpovědnosti i odpovědnosti za rozhodnutí
  • orientuje rodiče na zájem dítěte
  • odkazuje rodiče na využití odborné pomoci
  • ukládá absolvování odborné pomoci
  • z pozice své autority: vytváří tlak na rodiče, vysvětluje, jak bude vyhodnocovat jejich rodičovské kompetence
  • jmenuje OSPOD kolizním opatrovníkem
  • ustanovuje soudního znalce (je-li to třeba)
  • určuje postup v řízení (stanovení termínů jednání, nařízení poradenské péče, mediace…)

OSPOD – dva typy intervence, a to edukace rodičů a ochrana ohroženého dítěte

MEDIÁTOR -doprovází rodiče na cestě ke smírčímu řešení

  • cílem mediace je oboustranně akceptovatelná dohoda rodičů
  • vede své kolegy v rámci interdisciplinárního týmu k rozpoznání vhodnosti mediace pro rodičovské páry, osvětluje principy a postupy v mediaci

ADVOKÁT - vede svého klienta ke smíru s druhým rodičem

  • umí zprostředkovat možné negativní dopady na dítě, pokud se bude spor a s ním spojený rodičovský konflikt zintenzivňovat a prohlubovat
  • dokáže vysvětlit klientovi postup celého procesu, přístup soudu a OSPOD k rodičům, principy vyhodnocování a posuzování rodičovských kompetencí
  • motivuje svého klienta k uzavírání a dodržování zatímních dohod
  • nebojí se aktivně oslovit zástupce druhého rodiče, aby společně mohli takové dohody (i dohodu trvalejší) iniciovat, dohody jim pomůže zprostředkovat

Pro vznik interdisciplinární spolupráce v opatrovnickém řízení (kdekoliv v ČR) je zapotřebí nezbytně aktivního zapojení soudu. Soudce je tím, kdo v podobě termínů průběh řízení určuje.

Důležité je, že soudců a stejně tak zástupců ostatních profesí se zájmem o tento postup přibývá, neboť efektivní podpora rodičů pro řešení jejich situace a návazně pak jejich dohoda o dalším výkonu jejich rodičovské odpovědnosti je bezesporu tou nejlepší cestou pro všechny zúčastněné a především pro ty nejcitlivější – děti.

Vztahy mezi rodiči mohou být mnohdy velmi vyostřené a postavit své ego dočasně někam na okraj a soustředit se na nejlepší zájem dítěte není až tak jednoduché, jak se může zdát. Vyžaduje to velkou míru odhodlání a vnitřní síly.

Jakkoliv je možné tyto citlivé a zásadní životní stituace podpořit, má to ohromný smysl.  Protože největším benefitem zůstává, že i přes nepříznivé vztahy rodičů je dítě ve svém životě neztrácí, může čerpat z jejich vzoru, že jednají vzájemně s respektem a vychází spolu v alespoň základní rovině.

Vedle toho dalším přínosem Cochemské praxe je i to, že se následně pozitivně odráží i na problematice placení výživného a  majetkového vypořádání

********************************************************************************************************************************************************************************************

Za účelem prosazení Cochemské praxe v České republice vznikla také iniciativa s názvem Cochem.cz

Cochem.cz, z.s. je spolek, který vznikl za účelem prosazení uzákonění Cochemské praxe v České republice jako závazného postupu při opatrovnickém řízení.  

použité ZDROJE a podrobněji k tématu pak:

https://www.cochem.cz/wp-content/uploads/2021/09/MANUAL-final-cochem-bez-orez.pdf

https://www.akademickyustav.cz/domains/akademickyustav.cz/wp-content/uploads/2019/10/metodika_opatrovnickeho_rizeni_cochemskeho_typu.pdf

https://www.umpod.cz/documents/35829/52618/Cochemska_praxe_v_CR.pdf/e377e357-1d35-0369-7acb-14f3f6e9abf0

Mediační dohoda a její význam

Podrobnosti
14. říjen 2022

 

Mediační dohoda je jedním Zákonem o mediaci (dále jen „Zákon“) upraveným formálním výstupem z mediace. Zákon říká: „mediační dohodou je písemná dohoda stran konfliktu uzavřená v rámci mediace a upravující mezi nimi práva a povinnosti“ a dále se k mediační dohodě Zákon vyjadřuje tak, že ...„Mediační dohodu uzavírají všechny strany konfliktu. Jejími náležitostmi jsou vedle podpisů stran konfliktu také datum jejího uzavření, doplněné mediátorem, a jeho podpis, kterým se stvrzuje, že mediační dohoda byla uzavřena v rámci mediace.“

 

V rámci mediace je ještě důležité rozlišit dva pojmy, a to cíl mediace a smysl mediace.

 

Cíl mediace

 

V kontextu Zákona o mediace je cíl mediace uzavření mediační dohody.

 

K tomu, aby mediační dohodu mohly strany konfliktu uzavřít je nutné, aby to byly osoby svéprávné a plnoleté. Stejně tak mediátor, který mediační dohodu podepisuje musí mít platné oprávnění poskytovat mediační službu a být zapsaný v seznamu zapsaných mediátorů, pokud se jedná o zapsaného mediátora.

 

Mediační dohoda může být dvou nebo vícestranná smlouva. Obsahem mediační dohody (dále jen „Smlouvy“) je dohoda stran konfliktu – osob/klientů – o způsobu úpravy práv a povinností, které mezi nimi byly sporné a Smlouvou se tyto upravily.

Tento typ smlouvy patří mezi smlouvy soukromoprávního charakteru. To znamená, že k plnění - vyjednaného a dohodnutého jednání, ke kterému se klienti zavázali nelze přímo ani jednoho klienta, ani jednu stranu, nutit. Znamená to, že taková Smlouva není přímo vykonatelná. V případě, že by došlo k situaci, kdy jedna ze stran poruší ujednané a spor už se nebude řešit prostřednictvím mediace, ale např. prostřednictvím soudu, může mediační dohoda u soudního jednání sloužit jako listina, která bude mít povahu důkazu.

 

Mediační dohoda je tedy smlouva jako každá jiná „obyčejná“ lidská dohoda. Její funkčnost se odvíjí od ochoty a jednání jednotlivých účastníků ji dodržovat.

 

Smysl mediace

 

Smysl mediace je umožnit komunikaci mezi stranami v konfliktu v takové míře, aby se ze soupeřů stali spolupracovníci a spolutvůrci řešení jejich situace, tvůrci smlouvy.

 

Mediace má smysl tam, kde komunikace nefunguje. Kdy jsou strany natolik zatížené konfliktem, že nejsou schopny nalézt společnou řeč, nebo se nemůžou pohnout v komunikaci dál, zamrzli na tzv. mrtvém bodě a diskuse se nikam neposunuje, z různých okolností, ba dokonce současné jednání klientů škodí a je důležité zaměřit se na stav budoucí. Prostřednictvím mediace není možné změnit minulost, ale přítomnost a budoucnost.

 

Obsah mediační dohody

 

Dále Zákon také říká, že: „Za obsah mediační dohody jsou odpovědné pouze strany konfliktu“ .

 

Obsah dohody (jak upravuje i Zákon o mediaci) tvoří klienti sami. Mediátor nenapovídá a nediktuje klientům, co mají chtít, co mají říct a už vůbec ne podobu výsledné dohody. To vše je v individuální dikci klientů. Mediátor vede proces – mediační rozhovor - vyjednávání tak, aby klienti měli a dostali dostatek informací k tomu, aby se sami mohli rozhodnout a dohodu uzavřít. Aby měli možnost zvážit výhody a nevýhody dohody a její reálnost.

 

Strany konfliktu - klienti mediace mají možnost prostřednictvím mediace uzavřít dohodu, která pro ně bude/může být oboustranně výhodná, tzv. ve stylu win-win.

 

Uzavření mediační dohody, stejně jako celý mediační proces, je krok dobrovolný. Klienti vstupují do mediace v některých případech s představou, že mediace jim pomůže vyjednat to jejich jediné a správné řešení - pro zjednodušenou představu přichází jeden klient s řešením „A“, druhý klient s řešením „Z“. A nezřídka se stává, že v procesu mediace dojde ke sdělení takových informací a práci s informacemi tak, že k uzavření dohody dojde. Dohoda naplňuje pro samotné klienty důležitá kritéria, i přesto, že se podoba samotné dohody v průběhu mediace změní, a dojednané řešení není ani „A“, ani „Z“, ale třeba verze „L“, která propojuje zájmy stran.

 

Mediace nabízí více jak jednu možnost řešení, protože se jedná o alternativní způsob řešení konfliktů, podpořený tím, že jde o proces kreativní. Klienti – strany konfliktu mají možnost uchopit svou situaci do svých rukou a prostřednictvím mediace se rozhodnout, co je pro ně v danou chvíli to nejlepší možné řešení.

 

Hledání viníka

Podrobnosti
10. květen 2022

Mediace je práce s konfliktem, s otevřeným konfliktem. Se sporem, který může trvat krátce,  nebo také sporem, který už má historii.

Když nastane konflikt, vyvolá to v účastnících emoce. O tom jste mohli číst v předchozím článku. Stejně tak jako je konflikt přirozenou součástí životů, stejně tak přirozeně s sebou nese pocity, ve většině případů negativní - naštvání, vztek, bezmoc, frustraci atd. Lidé zcela přirozeně, ať už vědomě či nevědomě, hledají úlevu. A forma úlevy může být v mnoha různých podobách - např. zadostiučinění, náhrada škody, naschvály v duchu přísloví „oko za oko, za zub“.

A když se konflikt neřeší, tak bublá pod povrchem. Stejně jako láva ve spící sopce. Navenek vypadá klidně, pod povrchem to ale vře. A není otázka jestli bouchne, otázka zní, kdy bouchne?

Mediace jako obor zabývající se řešením konfliktů, dovede za aktivní účasti účastníků na konfliktu najít řešení - cestu z konfliktu ven. A také nalézt takové řešení do budoucna, které přinese úlevu. Takové řešení, které bude prakticky reálné, a že se do budoucna touto formou řešení konfliktů - tedy mediací, podaří - může podařit konfliktům předejít.

Jak se to stane, že se „něco“ stane a lidé potřebují najít viníka?

V mediační praxi je časté, že klienti přicházejí s nastavením „to on - to ta druhá strana za to může; s ní se nedá domluvit; doufám, že jim vysvětlíte; doufám, že je přesvědčíte, že je to hloupost to co chtějí, atd“.  Tedy stručně řečeno: “to oni, já nic“.

Na první pohled se to jeví jako jednodušší, ale neznamená, že to opravdu jednodušší bude. To znamená, že když najdu viníka, když někdo jiný udělá to, co chci já, může to být opravdu krátkodobě snažší a rychlejší řešení, ale v dlouhodobém hledisku budu pořád narážet na to, že lidi nebudou jednat, konat, myslet tak, jak si já představuju. V důsledku to pro mě bude znamenat, že se budu setkávat s odlišnostmi. S odlišnostmi v představách a očekáváních, co by kdo měl říkat, jak by se měl chovat, co by si měl myslet, jak by se měl rozhodnout, jaký by měl mít názor. A jakmile mediátor vysvětlí druhé straně, co by měla dělat, jak by to měla dělat a jak by se měla rozhodnout, prvnímu se uleví, „bude po jeho“, dostalo se mu zadostiučení, on měl pravdu. Ulevilo se a jedeme dál. Jenže to není jednoduché řešení, to je krátkozraké řešení. A mediátorovou rolí není říkat lidem, co mají dělat, říkat, jak se rozhodnout. Mediátor zjišťuje, doptává se, vyjednává. 

Lidé hledají pravdu, v domnění, že když ji najdou, že se jim uleví. A když se najde pravda, musí se nutně najít i lež a to už je blízko k vině a k označení viníka samotného.  Odvrácenou stranou hledání pravdy je v této souvislosti hledání viníka.

Mediace pracuje s konfliktem jako se systémem, kde jsou dva a více zúčastnění a každý si přináší svá vlastní očekávání, své vlastní představy a když jsou tyto představy, očekávání, názory odlišné může být na konflikt zaděláno. Do toho se přimíchají emoce, které k lidem zcela přirozeně patří, a pokud nedojde k vzájemnému pochopení, že každý může věci vnímat jinak, a že to je příležitost pro změnu, může být tento počátek nezpracovaného konfliktu začátek konce.

Pochopit neznamená souhlasit. Význam pochopení spočívá ve vnímání a ujasnění si logických souvislostí a návazností, které vedly k dané situaci.

V čem může být mediace prospěšná?

Mediace nahlíží na konflikt jako na zcela přirozenou součást života, ať už v osobní, pracovní, obchodní rovině.

Rozdíly v mediaci jsou žádoucí, protože díky nim má mediátor příležitost zjistit, co je pro každého klienta důležité, na jakých základech potřebuje postavit budoucí dohodu.

Mediace na odlišnosti nahlíží jako na příležitosti analyzovat situaci ve prospěch klientů tak, aby měli možnost si ujasnit co je pro ně důležité, v čem je to důležité a jak by měla vypadat budoucí dohoda tak, aby se jim usnadnilo a zjednodušilo další fungování, rozhodování, procesy.

Zamyšlení na závěr

Konflikty a z nich zvýrazněné odlišnosti jsou příležitosti pro změny. To, jaké ty změny budou, je vždycky na rozhodnutí každého jednoho člověka. A i když se někdy my lidé dostáváme do situací, kdy máme dojem, že  „tohle“ jsme si nevybrali, pořád si můžeme vybrat to, jak se s tím porovnáme. Co s tím budeme dělat, jak si tu situaci zpracujeme, co je pro nás důležité a v čem.

Emoce v zrcadle aneb co je „plazí mozek“.

Podrobnosti
16. duben 2022

Mediace je procesem neformálním. Avšak určité fáze a pravidla nelze jakkoliv přeskočit nebo snad ohýbat. Naplnění jednotlivých fází a pravidel je pro úspěšnou mediaci zásadní.

Jedním z takových pravidel je nejprve zpracování emocí stran než je možno vést je k jakémukoliv racionálnímu kroku.

Mediátor pro zpracování emocí pracuje s technikou, kterou nazýváme takzvané „zrcadlení emocí“.

Co to znamená v praxi a z čeho takové pravidlo vychází?

Emoce jsou s konflikty velmi úzce spojeny, to je naprosto přirozená věc. Jejich zpracování je nezbytné pro to, aby se strana byla schopna jakkoliv posunout ve svém vnitřním postoji a především uvědomění si a formulaci skutečných potřeb ve vztahu k situaci, se kterou přichází.

Celé to vlastně souvisí se skutečností, že naše základní reakce na strach či ohrožení řídí tzv. emoční mozek (limbický systém) ve spolupráci s nejstarší částí našeho mozku zvanou AMYGDALA. Ta v krizové momenty zcela automaticky, bez možnosti reagovat jakkoliv racionálně, přebírá kontrolu nad naší reakcí. Jinými slovy a obecně řečeno zavelí něco ve smyslu – „boj nebo útěk“. To je v mozku zakódováno zcela historicky v reakci na ohrožující situace, kterým byli naši prapředci vystavováni.

Člověk dotčený konfliktem je zcela jistě v emocích. Zažívá např. smutek, zklamání, naštvání, zlost. Jeho schopnost podívat se na situaci racionálně, pragmaticky a dojít k nějaké dohodě anebo vůbec možnost podívat se na situaci také očima toho druhého je v této fázi vyloučena. Emoce bublají.

Jak s emocemi zacházet?

Správným uchopením, zviditelněním a odrazem emocí ale můžeme člověka velmi efektivně zklidnit a umožnit mu emoce odložit. „Teď vidím, že se zlobíš, vidím, že máš vztek. Slyším, že tě ta celá ta situace především mrzí, že možná cítíš zklamání.“ I takto je možné s emocemi pracovat a věřte nebo ne, často se pak dějí věci.  

Na první pohled se může zdát, že to jen rozvíří zbytečný kolotoč neutěšených nářků a bolístek pro slabochy/plačky/citlivky/hysterky. Ale opak je pravdou. V první vlně se možná kolo emocí a pocitů ještě trochu zvedne, a pak přichází úleva. Efekt se dostaví, protože „někdo mi rozumí, někdo to vidí, jak mě to celé vytáčí do vrtule/trápí/štve a že už to takhle dál nejde.“ 

Může se také stát, a není to výjimkou, že jsou emoce velmi silné. Pár vět nezahladí rozpoložení několika týdnů, měsíců a někdy i let. Někdy je třeba emocím, respektive zpracování emocí a pocitů,  věnovat více času, i když se zrcadlícímu zdá, že už to přece jen řekl dostatečně jasně, že vidí, slyší....toho druhého a jeho stav. 

Emoce prostě patří k životu. Někoho ovlivňují více, někoho méně. Každopádně v konfliktech představují horu, kterou není možné ani obejít, ani vyškrtnout z mapy, ani dělat že neexistuje. Je třeba je zpracovat a nebát se jich, protože tvoří důležitou část lidské podstaty každého z nás a jejich původ v našem mozku sahá až samotným dinosaurům.  Proto ten plazí mozek. :-)

Čím se (ne)řídí mediátor

Podrobnosti
24. leden 2022

Čím se (ne)řídí mediátor

Kdo realizuje mediace?

V České republice vykonávají mediaci zapsaní mediátoři, nezapsaní mediátoři, Probační a mediační služba prostřednictvím svých pracovníků, a dále organizace  (neziskové organizace, zapsané spolky), které se zaměřují na podporu kvality života rodičů, dětí a rodin. Probační a mediační služba a neziskové organizace, pokud provádí mediaci, realizují ji prostřednictvím pracovníků - odborníků, kteří svým vzděláním a zkušeností umožňují efektivní práci s konfliktem.

Mediátoři jako odborníci na komunikaci, práci s konfliktem, práci s informacemi, bývají také účastníci kolektivního vyjednávání v roli vyjednavače, případně zprostředkovatele sporu.

Právní úprava mediace na území ČR

Již od roku 1990 je vidět snaha o zavedení formální úpravy dialogu, který bude použit jako nástroj pro řešení různě eskalujících situací, např. mezi zaměstnanci a odbory, viz. zákon z r. 1991 o kolektivním vyjednávání.

Jeden z dalších právních předpisů, který upravil mediaci, byl v roce 2000 Zákon o mediační a probační službě. Tento právní předpis je zaměřen na mediaci v trestních věcech, tedy mediace, které jsou použity jako nástroj pro řešení méně závažných trestních činů, a realizují ji pracovníci Probační a mediační služby.

V roce 2012 následoval Zákon o mediaci, který upravuje mediaci v podobě, ve které je realizována v civilních věcech - jedná se např. o sousedské spory, obchodní spory, pracovní spory, rodinné spory, dědické spory. Tento zákon, podle toho jak je koncipován, upravuje zejména facilitativní styl mediace a jako realizátora této mediace uvádí zapsaného mediátora, který je tímto zákonem vázán.

Další předpisy, které upravují mediaci, vyjednávání, zprostředkování sporů

Evropská unie vydala v roce 2008 Směrnici, která se týkala řešení občanských a obchodních věcí prostřednicvím mediace. (https://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32008L0052&from=de)

Obsah této směrnice byl také částečně implementován do Zákona o mediaci.

Směrnice obsahuje výčet pěti základních bodů. Jsou to tyto:

  • každý členský stát je povinen činit tak, aby podpořil odbornou přípravu mediátorů a zajistil tak vysokou úroveň mediace.

  • V rámci řešení sporu soudní cestou má soudce možnost využít formálního doporučení využití mediace, umožňuje-li to povaha sporu

  • Upravuje možnost vykonatelnosti dohody, pokud s tím obě strany souhlasí - například schválením dohody samotným soudem, nebo notářskou doložkou

  • Upravuje důvěrnost samotné mediace - v rámci podpory při řešení sporu neukládá mediátorovi povinnost hodnotit, předkládat důkazy pro např. soud

Pozn. Toto je nutné zvýraznit, protože se v praxi v některých případech setkáváme s nedodržováním tohoto bodu - kdy se mediátoři snad v rutině či z jiných důvodů dopouští hodnocení chování jednotlivých klientů, hodnocení důkazů apod.

  • Zajišťuje stranám dobrovolnost při výběru řešení jejich situace - např. že se mohou i při využití mediace, obrátit na soud

Jaké další předpisy upravují výkon (ne)zapsaného mediátora?

Při realizaci mediace zapsaným mediátorem je mediátor vázán primárně Zákonem o mediaci.

Dále jsou zde nezávazné, avšak neméně užitečné dokumenty upravující chování mediátorů při výkonu mediace. Je to zejména Evropský kodex chování pro zprostředkovatele, Etický kodex zapsaných mediátorů, Etický kodex Asociace mediátorů ČR.

Nezapsaní mediátoři mohou - a měli by - při výkonu mediace jako služby respektovat jak zákonnou úpravu, tak dokumenty, které mají doporučující, návodný, informativní charakter.

Evropský kodex chování pro mediátory - je k nahlédnutí a stažení na stránkách České advokátní komory, neboť zapsaní mediátoři jsou i mezi advokáty a protože advokáti při výkonu činnosti zapsaného mediátora mají povinnost též respektovat Zákon o mediaci a související právní předpisy a doporučení https://www.cak.cz/assets/code-of-conduct_cs.pdf

Etický kodex zapsaných mediátorů - je k nahlédnutí a stažení k dispozici na stránkách Ministerstva spravedlnosti https://www.justice.cz/web/msp/vykladova-stanoviska-a-cinnost-pracovni-skupiny-k-mediaci1?clanek=eticky-kodex-zapsanych-mediatoru

Etický kodex Asociace mediátorů ČR – http://amcr.cz/dokumenty/kodex.pdf

MEDIÁTOR NEVÍ, je to tak DOBŘE?

Podrobnosti
25. prosinec 2021

U většiny profesí pracujících s informacemi jsme zvyklí, že vědomost/znalost/informovanost je nezbytná. Jinými slovy je předpokladem pro dobrý výsledek. Pojďme se podívat na to, jak je to u mediace a jak s informacemi pracuje mediátor.

Když přichází klienti na mediaci, je úkolem mediátora znát PROCES.

Co to znamená?

Znamená to to, že mediátor ví, jak se ptát, jak reagovat na sdělení té které strany, co z jejího vyprávění uchopit a zviditelnit pro druhou stranu, jak to říct jinak, aby druhá strana nešla více do obrátek, ale uslyšela to hlavní sdělení. To podstatné. Znamená to také to, že mediátor má prostřednictvím svých otázek zjistit, jaká je motivace strany pro její jednání a co skutečně klient potřebuje pro to, aby případná dohoda pro něj byla efektivní a trvalá.

Role mediátora ale opravdu NESTOJÍ na tom, že má informace, je připravený a ví o kauze, kterou se má spolu s klienty zabývat. Tady je to postaveno do roviny, že mediátor neví a je to tak dobře. Jedině tehdy, pokud jako mediátor "nevím", dokážu stranám předat to osobní napojení, ten zájem zjistit, s čím skutečně přicházejí a co je pro ně podstatné.

/Např. když soud či jiný orgán doporučí mediaci, mediátor nestuduje spis. Pro úspěšnost mediace není stěžejní, kdo kolik podal návrhů a jejich přesné znění; další příklad: pokud klienti přijdou na mediaci, kde se spor týká finančního vyrovnání, mediátor není ten, kdo navrhuje finální částku. Mediátor o výši částky vyjednává a zjišťuje další okolnosti té které navrhované částky./

Mediátor dokonce ani, to, co strany povídají, nemusí na sto procent správně zopakovat, zapamatovat si, když rekapituluje informace, které zjistil. Protože to, že strana v objemu sdělí sto procent informací a mediátor sto procent informací zopakuje a pamatuje si je, neznamená vlastně vůbec nic. Pokud něco podstatného totiž nezachytím hned, ukáže se to později tak, že strana mi sama připomene, bude se tématicky vracet a tím se právě vyloupne samo to skutečně podstatné.

Co když je navíc kauza odborně velmi náročná? Pokud se v rámci mediace ukáže, ze povaha sporu vyžaduje pro úspěšnou dohodu odborné informace z oblasti např. stavebnictví, znalosti obchodní problematiky, je možné v rámci mediace vyjednat kdo/kdy/jak/kde tyto informace do mediace “přinese”.

Když ale mediátor nezná PROCES, jak je popsáno výše, jsou mu perfektně zapamatované nebo zjištěné věcné informace prakticky k ničemu.

Proto jestliže jste mediátor anebo jím chcete být, nebojte se toho vnitřního alarmu, který se ozývá o pomoc, když jste půlku informací nezachytili nebo úplně přesně nepochopili. Naopak, běžte po tom a chtějte to doplnit, upřesnit anebo celé zopakovat, protože je třeba pro vás těžké dané téma odborně uchopit.

A pokud uvažujete o mediaci jako klient, buďte rádi, že si mediátor nic nezjišťuje dopředu (ani nesmí s ohledem na zásadu nestrannosti), že nechce žádné podklady ani přípravu. Že se hodně ptá a chce znovu a znovu něco dovysvětlit. To je známka dobré práce.

Takže mediace, buď dobrá :-)

Dohody nebo dohady?

Podrobnosti
5. říjen 2021

 

Mediace je mimosoudní řešení sporů – konfliktů. O tom jaký bude výsledek v konkrétních případech, rozhodují sami účastníci mediačního setkání.

Bude to dohoda, nebo další dohady, nebo soudní proces nebo vás napadá ještě nějaké další možné řešení?

Mediace má tu úžasnou vlastnost, že umí nabídnout více než jednu možnost řešení.

Konečné slovo o výsledku mediace mají vždy účastníci. Chtějí se dohodnout? Nebo z nějakého důvodu chtějí pokračovat v agónii konfliktu, chtějí se soudit? Nebo se soudit nechtějí, ale vlastně nevědí jak z té spirály vzteku, naštvání, bezmoci ven?

Jaké tedy mohou být výsledky mediace?

Kompromis je jeden z možných výsledků mediace. Kompromisní řešení nemusí přinést plnou spokojenost s vybraným řešením. Není to ideální výsledek pro všechny zúčastněné, protože každý z účastníků z něčeho ustoupil, ale může to být dobrý odrazový můstek do budoucna.

Dohady – pokračování nevyřešeného konfliktu, kdy si jeden nebo oba z účastníků vybrali, že chtějí bojovat dál, že chtějí bojovat za svou pravdu, své právo, a spravedlnost. Otázkou je, co pro každého z nich spravedlnost a pravda znamená, a co se stane, když se jim dostane?

Dohoda je ideální výsledek mediace. A v praxi to znamená, že účastníci, kteří spolu v rámci mediace vedli rozhovor – v případě facilitativní mediace  vyjednávali-, dojdou k rozhodnutí, které bude naplňovat cíle jich obou. V porovnání s kompromisem nemuseli z ničeho slevovat a ustupovat.

Co se promítá do výsledku mediace?

Okolnosti -  které se účastníků týkají – těmi okolnostmi je životní situace, finanční situace, osobní situace – např. zdravotní stav; v případě firemní mediace se může jednat o hospodářskou (ne)stabilitu podniku/podnikatele, stav zaměstnanců, firemní politika apod.

Manipulační prostor – jaké mají účastníci možnosti, co je pro ně reálné a co naopak není, co je proveditelné nebo v praxi a v životě nezrealizovatelné; v praxi to může znamenat „na jaké částce za vyrovnání se mohou dohodnout, aby to nezruinovalo rozpočet“

Ochota – „chci“ a „můžu“ to je základní stavební prvek každé lidské dohody, i té mediační. Na tom stojí a padá proces vyjednávání. Někdo se chce dohodnout, jen neví jak, někdo se dohodnout nechce, a v rámci mediace zjistí, že by se mu to možná „vyplatilo“, a někdo se dohodnout nechce, protože chce, aby za něj rozhodnutí vynesl někdo jiný – autorita v podobě advokáta, soudu, soudního arbitra.

První krok v převzetí kontroly nad situací může být právě rozhodnutí CHCI svoji situaci řešit a CHCI ji řešit prostřednictvím mediaci, protože CHCI rozhodnout sám za sebe.

 

Jak je to s odborností mediátorů, koho a kde vybrat?

Podrobnosti
1. září 2021
V jednom z našich úvodních článků jsme slíbily, že se blíže podíváme na to, jak je to s odborností mediátorů a vůbec požadavky na výkon jejich profese.
Zkrátka, že jednou si přečtete takovou tu jednoduchou informativní kuchařku, která má taky, co do sebe. 
 
Mediaci může vést jak zapsaný mediátor, tak i mediátor, který zapsaný není. 
 

Zapsaný mediátor je pojem, který vychází ze zákona o mediaci. Je jím ten, který složil odbornou (teoretickou, praktickou) zkoušku u Ministerstva spravedlnosti nebo v případě advokátů u České advokátní komory a následně se po úspěšném složení zkoušky nechal zapsat do seznamu mediátorů. Seznam zapsaných mediátorů je veřejně přístupný ( https://www.google.com/url?q=https://mediatori.justice.cz/MediatorPublic/Public/FR003_ZverejneniVybranychUdaju.aspx&source=gmail&ust=1630592242984000&usg=AFQjCNFKD1k82fxbJK4fsJJDoOZ1goZQkg">https://mediatori.justice.cz/MediatorPublic/Public/FR003_ZverejneniVybranychUdaju.aspx) a mohou z něj vybírat jak soudy, tak sami zájemci o mediaci. Pro zapsaného mediátora platí při výkonu jeho profese povinnost vykonávat činnost v souladu se zákonem o mediaci.

 
Další skupinou jsou pak mediátoři, kteří nespadají do kategorie popsané výše. Můžete se setkat jen s pojmem "mediátor", a jedná se tzv. "nezapsaného mediátora " (toto ovšem není oficiální pojem).  Tento mediátor provozuje službu mediace na základě svých odborných zkušeností a výcviků, bez vykonání odborné zkoušky. Mediaci poskytuje podle živnostenského zákona (většinou jako konzultační službu), jeho činnost tedy nepodléhá zákonu o mediaci a pro provedení mediace si jej volí samy strany, nemůže být vybrán soudem z oficiálního seznamu, tedy ze seznamu zapsaných mediátorů.
 
To, jestli je mediátor zapsaný nebo nezapsaný do seznamu vedeného Ministerstvem spravedlnosti, do jisté míry může souviset s požadavky na vzdělání a právě povinností vykonání a složení odborné zkoušky, které zákon předpokládá. Můžete se setkat s pojmem "státní zkoušky zapsaného mediátora", nebo jen  "státní zkouška mediátora", kdy samo Ministerstvo spravedlnosti na oficiálních stránkách pracuje POUZE s pojmem "zkouška mediátora".

 

Kvalitní mediaci může vést jak zapsaný tak nezapsaný mediátor.  Mediátor jako odborník na komunikaci používá komunikační techniky a dovednosti, aby podpořil lidi v uvědomění si svých skutečných potřeb a reálných možností, jak tyto potřeby naplnit, a to v rámci řešení konfliktu s jinou stranou. Pro naplnění tohoto hlavního cíle je tedy důležitá především osobnostní stránka mediátora a vůbec pochopení principů a technik, na kterých mediace stojí. Vedení rozhovoru při  mediaci tak odráží mediátorovu zkušenost, schopnost a osobnostní nastavení pro kvalitní mediační rozhovor.

 
Pro obě kategorie mediátorů funguje profesní etický kodex jako soubor pravidel, která by měl mediátor následovat. 
 
Pokud jste v situaci, kdy uvažujete o mediaci, zcela jistě vás napadá, jak vybrat toho nejvhodnějšího mediátora. V tomto směru se mimo výběru ze seznamu zapsaných mediátorů, nebo hledání na internetu, také nabízí využití  referencí.  A tady je také důležité zmínit, že k referencím lze přistupovat s určitou mírou odstupu, protože lidé přichází na mediaci v konfliktu a jejich vnímání je - může být konfliktem ovlivněné. To není dobré ani špatné. To tak prostě je a to, co jednomu sedne, druhému vyhovovat nemusí. 
 
Pokud tedy budete vybírat mediátora, je velmi vhodné jej kontaktovat telefonicky a na základě poskytnutých informací od něj (při zachování principů mediace - nestrannost, důvěrnost..), způsobu hovoru se rozhodnout, zda vám jeho způsob komunikace vyhovuje či ne. I v případě, že vám osobu mediátora pro nařízené setkání určil soud, je možné se dohodnout na jiné osobě. Toto je zcela legitimní.
 

Na mediaci je úžasné to, že klienti mají možnost v rámci mediačního rozhovoru zjistit, že existuje většinou více než jedna nebo dvě možnosti řešení, a stejné je to při výběru samotného mediátora.

 
 

S čím se (ne) potkáte v mediaci?

Podrobnosti
15. červenec 2021

Pro mediaci jsou základní tři stavební kameny, bez kterých by jakákoliv snaha někoho třetího o vedení jednání s cílem najít společnou dohodu mezi stranami, nemohla být za mediaci považována. Každý jeden z nich má svůj význam a v souhrnu tvoří rámec, který dává možnost vyrovnané komunikaci.

Jsou jimi:

DOBROVOLNOST.

NESTRANNOST.

DŮVĚRNOST.

Existuje mnoho těch, kteří v sobě mají vnitřní nastavení „usmiřujícího prostředníka“. Proto hledání možných dohod a sympatie ke smírnému způsobu řešení konfliktů jim je vlastní.

„Ale no tak, tak se nehádejte. Je to přece zbytečné a na všem se dá domluvit. Musíte se přes to prostě zkusit nějak přenést. Musíte pochopit, že on je takový a že se jen tak nezmění a on zase, že vy se v podobných situacích nějak zachováte, jak je to nakonec vám vlastní, a hotovo. Jste si kvit a to je fér, ne? Holt život je o kompromisech. A když se nedomluvíte, bude to pak ještě horší. Vy jste prostě taková výbušná a to je pro tu druhou stranu vždycky těžké, když se tak rychle neumí bránit. On mi to nakonec pan XY říkal už do telefonu, že to s vámi nebude jednodnuché. “

Záměrně jsem použila spojení usmiřujícího prostředníka a ne mediátora. Protože situace výše popsaná nemá s mediací společného vůbec nic.

V jakémkoliv konfliktu, ať už jej předložíme před soud anebo oslovíme mediátora, jsou stranami lidé, jichž se jejich životní situace většinou velmi intenzivně dotýká. Sami si už neví rady a chtějí s tím něco dělat. Pokud zvolí cestu MEDIACE, MEDIÁTOR, který před ně zasedá, je pro ně často nadějí, že se zase dostanou na smysluplnou cestu, ve které se budou společně orientovat.

DOBROVOLNOST

Mediátor má motivovat a motivuje v lidech vědomí, že to, že přišli, je jejich aktivní převzetí dalšího vývoje situace. Je to jen na nich, zda se v takovém hledání cesty cítí bezpečně anebo zda je pro ně naopak žádoucí zvolit úplně jiný způsob, jak k situaci přistupovat. Mediátor nepracuje s pojmy jako „musíte pochopit“ anebo „měla byste vědět, že“. A za to neschovává žádný náznak manipulace, že když se teda nedohodnou teď a tady, tak to bude mít daleko horší důslekdy.

NESTRANNOST

Ruku v ruce jde i to, že pozice mediátora není jakkoliv vtažena do hodnocení toho, kdo je jaký a jak s tím naložit, co poradit, jak to celé rozhřešit. Mediátor je tam se stranami, aby zachytil jejich příběh, porozuměl jejich vnímání a to celé zprostředkoval druhé/jiné straně. A to formou, kterou je schopna vnímat, vzít v potaz, zamyslet se nad tím a v klidu moct dále reagovat svým náhledem. V komplexu potom tak, aby obě (všechny) strany vnímaly, že jejich role jsou vyrovnané, že jejich osoba není zahnaná do kouta, že mají svůj  bezpečný prostor k vyjádření.

Vše, co se s přispěním mediátora má probrat, se probere na jednání v předem domluvený termín, kde účastníci mají možnost stejnou mírou vyjádřit vše, co je pro ně důležité. Na to navážu i poslední zmíněný stavební kámen. A tím je důvěrnost.

DŮVĚRNOST

S důvěrností je to také velmi křehké, přesto pro nás mediátory jasné. Existuje zde něco jako etický kodex chování mediátora, který v obecné rovině stanovuje důvěrnost sdělených informací. Dává ji jako profesní samozřejmost. Vedle toho pro mediátory, kteří fungují pod Ministerstvem spravedlnosti či pod advokátní komorou, je dokonce zákonem dané, že veškeré informace, které při jednáních zazní, jsou a budou důvěrné. Jinými slovy zůstanou navždy tam, kde byly vyřčeny a mediátor je nebude nikde bez souhlasu konkrétní strany používat.

Už také zaznělo, že komunikce probíhá mezi účastníky a mediátorem na předem dohodnutém jednání. Ve velké většině případů je to jednání společné, kde jsou přítomny všechny strany najednou. V případě, že si to však situace žádá, může mediátor využít tzv. oddělené jednání. V takovém případě jedná s každou stranou zvlášť a vždy se přesně domluví, co z vyřčeného může dále komunikovat jiné straně. I v tomto je podstata důvěrnosti zásadně zahrnuta.

Je to především na osobnosti mediátora samotného, na jeho zkušenostech, aby dokázal tyto pilíře naplnit, aby pro něj byly vždy pevným bodem, který udává směr. Protože pomáhat a podporovat hledání řešení v konfliktech není vůbec lehké a o to víc se to jeví potřebným.

Krásný a bezkonfliktní červenec :-) 

Kdo může využít mediaci?

Podrobnosti
1. červen 2021

Kdo může využít mediaci?

Mediace je jeden z účinných nástrojů, jak smírným způsobem řešit konflikty, a také jak eskalaci konfliktů do budoucna předcházet.

Mediaci a služeb mediátora může využít každý, kdo se rozhodl, že chce vyřešit situaci, problém, konflikt, spor svými vlastními silami, svým zapojením, nikoli prostřednictvím třetích osob. Mediace je také pro každého kdo se rozhodne, že chce situaci řešit jinak než soudně. Kdo chce ušetřit svůj čas, peníze a potažmo i nervy, řekněme si to narovinu.

Soud nebo mediace? 

Soudní řízení nebývá obvykle vyřízeno za jedno stání. Průměrná doba jednoho  soudního řízení je v ČR – myšleno i s odvolacím řízením – 1 rok až 3 roky.  K soudnímu sporu také patří nemalé finance, pokud se klienti rozhodnout nechat se zastupovat vhodným advokátem, dělat znalecké posudky atd.. V této souvislosti stojí za to zmínit, že tento článek nemá ambice jakkoli snižovat potřebu soudu, ba naopak, právní řád a právní normy slouží jako společenské normy – pravidla, díky kterým společnost v daných mezích funguje. Mediace je mimosoudním způsobem řešení sporu, a může tak zcela legitimně doplnit právní řád natolik, aby byl více účinnější, pružnější, efektivnější.

Mediace sama o sobě obnáší  v průměru jedno až tři setkání s mediátorem, kdy se v rámci mediace podaří dojít k dohodě, nebo minimálně k rozhodnutí, co se dá dělat jiného, pokud mediace není vhodnou variantou pro dané klienty.

Jak to (možná) vidí společnost? 

My lidi, společnost,  máme odlišné vnímání situací, lidí kolem sebe, záležitostí, které přichází v každodenním chodu dní. To, co štve jednoho, může druhého nechávat naprosto chladným. Pokud se do toho přidá řešení pocitově a životně náročných situací, kdy se například řeší dědictví, při kterém se pozůstalí smiřují s bolestnou ztrátou a do toho mají řešit majetkové vypořádání, je snadné sklouznout do spirály nepochopení, frustrace a křivdy. Do jedné z nejnáročnějších situací patří také rozchod partnerů, manželů, kteří mají společné děti, a potřebují to „nějak“ udělat, „nějak“ vyřešit. Otázka je jak?

Co mediace umí? 

Mediace umí nabídnout možnosti, podle toho, co klienti potřebují, aby se mohli rychleji, levněji a efektivněji dohodnout, nebo jen rozhodnout co dělat dál. Mediace je jeden ze způsob jak dojít k dohodě, jak získat – předat si v bezpečném prostoru informace, jak ovlivnit svoji budoucnost.

Mediace je pro lidi, kteří řeší konflikty, které sebou život přináší v sousedských vztazích, v rodinných vztazích. Mediace je také pro firmy, které potřebují vyjednávat v rámci obchodních vztahů, které chtějí mít stabilní zázemí - fungující  vztahy mezi zaměstnanci  – ať už se jedná o velkou či malou společnost, a také pro živnostníky, kteří řeší pohledávky, ochranu osobnosti  apod.

Mediace je jednou z možností, kterou mohou lidé využít, pokud se rozhodli vzít svůj život do svých rukou, protože nikdo není zodpovědný za kvalitu našich životů více než my sami.

Pokud vám tento článek nabídnul odpovědi  zda je mediace vhodná právě pro Vás, můžete se na nás v případě zájmu o mediaci obrátit prostřednictvím kontaktů uvedených na našich webových stránkách. Pokud ve vás vzbudil další otázky, kontaktujte nás, rády vám na vaše otázky nabídneme odpovědi prostřednictvím článků na našem blogu.

Mediaci a řešení konfliktů zdar.

KDY ZAČÍNÁ MEDIACE?

Podrobnosti
11. květen 2021

KDY ZAČÍNÁ MEDIACE?

Mediace začíná podpisem Smlouvy o provedení mediace. Toto je základní teze, se kterou jako mediátoři pracujeme. Poslední týdny jsem se přistihla, že sama přemýšlím nad tím, co je vlastně na pozadí toho, kdy začne mediace v širším slova smyslu. Jako mediátor to osobně vnímám tak, že pro klienta mediace začne už v okamžiku, kdy se pro ni vnitřně rozhodne. Samozřejmě, že zahájení podpisem smlouvy je ryzí technikálie, kterou prostě litera zákona potřebuje, a že vlastní pohnutka vstoupit do mediace je tak pro tyto účely bezpředmětná. Zároveň je jedním z těch nejdůležitějších momentů v celém procesu. Jinými slovy, přemýšlím nad tím, jak těžké je pro člověka dospět v sobě k rozhodnutí, že chce mediaci absolvovat.

PLAVU, PLAVEŠ, PLAVEME….

Pokud jsem jako čtenář nepolíbená/ý prožíváním stavu intenzivního konfliktu, pak by měly tyto řádky přinést alespoň lehké nahlédnutí do situace. Člověk v konfliktu totiž většinou přímo plave, nebo se možná topí? Prostě a jednoduše je cele pohlcen, nevidí, neslyší…respektive okolní dobře míněné rady, návody, sdílené zkušenosti a varování, to všechno se jen nese kolem jako ozvěna ve vodě. Ale nepřinese to, po čem člověk v konfliktu vlastně podvědomě nejvíc touží. KLID. A teď si samozřejmě můžeme dosadit X variant situací, ve kterých může člověk plavat. Může to být vztah s kolegou na pracovišti, může to být bolestný rozchod s partnerem, kdy zatímco on se na vše několik měsíců evidentně vnitřně připravoval, tak já stojím před momentálním seznámením se situací. Tady a teď. A teď mám začít řešit operativu tolika věcí. Když jsem se ještě ani nestihl/a nadechnout…..Může to být situace plynoucí z výkonu svého podnikání, se kterou jsem se dosud nesetkal/a. A může to být taky každodenní míjení se se svým sousedem s pocity absolutní zášti, nepochopení, zklamání, které většinou ústí v to, že moje dveře od domu se otevírají, až  v okamžiku, kdy se jeho bezpečně zavřou. Všechny tyto situace mají většinou společného jmenovatele. A sice – na začátku jsme do toho šli s nadšením, snažili se, chtěli to dobře nastavit/vést/spolupracovat. Pak se NĚCO stalo a od té doby je to všudypřítomné. Pozor, ta všudypřítomnost není o tom, že na tu situaci myslím v kuse celý den. I tak to může být, záleží na fázi, v jaké se nacházíme. Může to být opravdu dlouhodobé, pak to ale jako podzemní kořeny prorůstá i do jiných oblastí života. Mám pocit, že se kvůli sousedovi musím omezovat, neustále předcházet situacím, kdy se můžeme potkat, že se kolegyni v kanceláři ve všem musím podřídit, že vztahy s obchodním partnerem musím skousnout tak, jak jsou…..MUSÍM, musím v tom nějak žít. Ale pravda, je že nemusím. Můžu vždy jít a změnit nebo spíše posunout svůj úhel pohledu. Můžu a mám na to právo vzít svůj život do svých rukou.

100 ODSTÍNŮ ŠEDÉ

Často vnímáme věci optikou toho, že jsou buď dobré, nechávají nás v klidu, vše samo plyne. Anebo opačný protipól. Asi jako černá a bílá. A to je ryzí podhoubí konfliktu. Základní vlastností konfliktu je bohužel/bohudík to, že sám nikam nezmizí, nevyprchá. Kontakt se možná omezí, kolegyně jde na jiné oddělení, soused se odstěhuje, obchodní partner nebo já přeorientujeme svoji činnost. Zdá se, že je po konfliktu. Co ale zůstane v člověku? Je to dobrý pocit, pocit klidu? Půjdu do dalšího obdobného vztahu opět se stejným nastavením- chtít to vést dobře (ve smyslu například ke vzájemné spokojenosti zúčastněných, ať už je to nastavení spolupráce s kolegou, s obchodním partnerem, klidný sousedský vztah)? Myslím tím samozřejmě na podvědomé rovině. 

Většina lidí asi ano, protože v naší lidské podstatě je hledat vzájemné pochopení.

Každopádně to nevyřešené - ten konflikt se někde usadil a přijde okamžik, kdy se znovu dostane ke slovu, protože moje pozice v tom konfliktu, můj úhel pohledu se nikam neposunul. Proto bude otázkou času, než v některém ze svých dalších vztahů nebudu reagovat nebo jednat jen jako já. Prostý jakékoliv předchozí negativní zkušenosti. Ale jako já s malým batohem na zádech, ve kterém si tu svoji nevyřešenou situaci nesu. Doteď nevím o jediném člověku, který by dokázal transformovat svůj vnitřní konflikt jen tak - bez dalšího - do něčeho pro něj klid přinášejícího.

No jo, jenže jak v této mnohdy momentálně absolutně vyhrocené anebo roky zvyklé a zajeté vyčerpávající pozici dospět k rozhodnutí, že to chci někam posunout? Zdá se to přece tak jasné a neřešitelné. Co je na tom k řešení? Je to prostě fakt a ta druhá strana to nechce za žádnou cenu vidět.

Ta druhá strana totiž vidí právě tu svoji opačnou polokouli.

....ALE KDO MI POMŮŽE?

Tradice jít hledat spravedlnost k soudu je velmi silně zažitá. Vzít svůj konflikt a co možná nejdetailněji ho vylíčit rozhodovací autoritě. To je pro řadu z nás maximum, čeho jsme, zahlceni tíhou situace, schopni. A co taky vnímáme jako jediné správné a uklidňující. Asi i za cenu toho, že soud právě tu naši situaci uchopí, potažmo rozhodne, tak, jak nechceme.  V tu chvíli toto z nějakého důvodu pomíjíme nebo jsme s tím srozuměni.

Pak jsou tu i tací, kteří chtějí sami aktivně svůj život vytvářet a rozhodovat o něm. Nechtějí se smířit se stavem, který budí každodenní nejistotu a řadu dalšího kromě zmíněného klidu. Vyžaduje to často ohromnou dávku odvahy, síly a odhodlání. Vždycky člověku běží hlavou myšlenky týkající se strachu v mnoha podobách. Strach z odmítnutí, strach z konfrontace s někým, na koho když jen pomyslí, přichází svíravý pocit anebo tlak letí nahoru. Strach z toho, že nedostanou co jim patří, na co mají "právo". Asi jim to stojí za to, protože si říkají, že jsou sami připraveni hledat novou společnou cestu. A to nejen tam, kde ji oni sami chtějí vyšlapat, ale s ohledem na vizi taky toho druhého. Může se to povést. Ale taky nemusí. Možná jediný výsledek, ke kterému to dospěje bude ten, že uslyší, jak moc zraněná, zavřená nebo neústupná je druhá strana. Že pochopí, že společnou cestu nejde dál vytvořit. Co ale možná právě uklidní situaci je to, že už takový člověk ví, PROČ a JAK se na to dívá ten druhý.  Teď už vím, že je to opravdu vůl a nemusím se snažit a sám sebe se ptát, jestli jsem neměl něco udělat jinak……. Slyšel jsem, že jeho situace je teď taková, že nemá z čeho zaplatit, ale může kompenzovat stav jinak……. Pochopil jsem, že můj odchod druhého zranil natolik, že maximum, čeho je schopný, je řešit věci pouze písemně nebo telefonicky....

Rozhodnout se vstoupit do mediace je určitě začátkem celé cesty nejen z pohledu praktického (jdu a kontaktuji mediátora), ale je za tím vždy právě ta vnitřní pohnutka. Ať už je založená na osobnosti člověka, který chce hledat novou cestu anebo na vědomí, že to prostě jen zkusím, protože je to levnější a rychlejší a soud a advokáty si prostě nemůžu dovolit, vždycky to přinese jiný směr nebo nový pohled založený na něčem - pro mě-  moc cenném. A sice na skutečnosti, že jsem vzal odpovědnost za vývoj situace do svých rukou. Vykročil z komfortní zóny a chtěl něco změnit.

V kontextu toho, že často věci vnímáme pouze jen jako černé nebo bílé, si můžeme být jistí, že mezi černou a bílou je stovka odstínů šedé. Třeba některý z těch odstínů padne tomu i tomu, a pak je to super výsledek. Dobrý start pro změnu, novou dohodu. Anebo naopak třeba i jen to vědomí, že on je sice pořád na černé, ale já už nevidím jen tu svoji bílou může být pro nás to klid přinášející rozuzlení. 

Hodně zdaru do vašich začátků mediace!

Umíme mluvit i komunikovat?

Podrobnosti
6. duben 2021

Je důležitější umět mluvit nebo komunikovat?

Dnešní článek se krátce pověnuje tématu, zda je užitečnější umět mluvit nebo komunikovat.

Současná doba nabízí knihy, blogy, doporučení, tipy a triky jak správně mluvit, jak se asertivně vyjadřovat, jak jednat s lidmi, jak se umět prosadit, jak prezentovat sebe nebo svůj projekt.

Podobné to je i u tématu komunikace – jak komunikovat jako rodič s dítětem, jak komunikovat s kolegy, jak být dobrý v leadership, jak asertivně komunikovat atd.

A co je vlastně důležitější, mluvit nebo komunikovat?  Odpověď je jednoduchá. Jedno souvisí s druhým a pokud nefunguje jedno, nebude fungovat ani druhé. Netřeba být skvělým češtinářem, i když je dobré znát základy gramatiky. Ani není třeba mluvit stoprocentně spisovnou češtinou, abyste se domluvili. Když z Liberce vyjedete do Plzně, domluvíte se, byť má každý kraj jiný tón mluvy, jiné tempo, jiný důraz na koncovky, jiné místní zažité výrazy a slovní obraty.

A když se podíváme za hranice? Uměli jste vždycky na stoprocent úřední jazyk země, kam jste se rozhodli vycestovat? Pokud ne, zažili jste na vlastní kůži, že se lze domluvit  i pomocí techniky „ mluvím ruka noha“.  A domluvili jste se.

Je tedy vůbec nějaký rozdíl mezi mluvit a komunikovat?

Když se podíváme na význam slova mluvit, zjistíme, že znamená projevovat se slovem. Mluvit se učíme, stejně jako komunikovat, od narození. To je pro obě dovednosti společný činitel.  Jsou známy také odborné názory, že komunikace (mezi matkou a dítětem) probíhá  dokonce už  před narozením. Tento článek však nemá ambice se filosoficky a odborněji hlouběji zamýšlet nad prvopočátky komunikace. Toho se možná dočkáte v příštích měsících. Tento článek se zaměřuje na podobnosti a odlišnosti v komunikaci a mluvení.

Jedno přísloví říká „ mluviti stříbro, mlčeti zlato“.  A jak postupujeme životem, nabíráme zkušenosti, zjišťujeme, že slova mají velký význam. Slovo dokáže ublížit někdy i více než facka. Slova mají svůj význam, moc a sílu.

Je tedy jen na člověku samotném, jaká slova bude chtít používat, když bude mluvit. Když člověk mluví, měl by vědět, že je dobré přemýšlet nad tím, co vlastně chce říci; co chce, aby ten druhý – ti druzí slyšel/i. Jak chce, aby vypadala jeho komunikace s druhými.  Samotná komunikace je totiž o interakci mezi mluvčím a naslouchajícím. A pokud má být komunikace efektivní, její základ tvoří umění mluvit -  vládnout slovem.

Souvisí s tím nějak komunikace, a jak?

Komunikace je akce a reakce mezi tím, kdo mluví a tím, kdo naslouchá.

Při čtení odborné literatury je možno nabýt dojmu, že je to úplně jednoduchá věc. A ona ve své podstatě je. Odborný exkurz říká, že komunikace se skládá:

- z komunikátor – ten, kdo něco sděluje

- z komunikanta  - ten, k němuž sdělení směřuje

- z komuniké – samotný obsah sdělení

- z vyvolaného účinku komunikace – samotné reakce toho, kdo sdělení obdržel

- a z neverbálních složek komunikace 

A právě samotná neverbální složka je ta část, která je základním stavebním kamenem komunikace - už jen z toho důvodu, že než jsme se jako lidstvo naučili mluvit různými jazyky, komunikovali jsme společně pomocí zvuků, gest. Neverbální složka dodává komunikaci tzv. šťávu - emoční náboj. Patří sem zejména:

- tón, který mluvčí při sdělování informací použije

- rychlost jakou sdělení říká

- používá při svém projevu nějaká gesta?

- kam se dívá, když mluví – probíhá pohled z očí do očí, nebo z očí do země, nebo někam do dáli?

- jak blízko je mluvčí k naslouchajícímu

- v jakém prostředí jsou informace předávány

- a své místo má také oblečení, vůně, fyzické drobnosti

Aby byla komunikace efektivní, užitečná, konkrétní, přínosná a smysluplná je dobré vědět, jaký je její význam a z čeho se skládá.

Slova a komunikace z pohledu mediátora

Stejně jako je v autě povinnou výbavou lékárnička, je mediátorovou základní povinnou výbavou dovednost mluvy – znát význam používaných slov, být si vědom jejich síly a vědomí toho, jaká slova používám a proč.

Samotný mediátor se pak pohybuje na poli mezí akcí a reakcí mluvčího a naslouchajícího, kdy vyvažuje případné nerovnosti a nesrovnalosti v komunikaci. Vystupuje jako zcela nezaujatý a nezávislý článek, a přestože je komunikaci účasten nijak neovlivňuje její obsah. Mediátor za pomoci specifických technik nastavuje mantinely komunikace tak, aby byla srozumitelná a respektující pro samotné účastníky – mluvčího a naslouchajícího.

Těšíme se na vás.

Konfliktem to začíná

Podrobnosti
8. březen 2021

Konfliktem to začíná, nikoli končíKonfliktem to začíná, nikoli končí

Předchozím tématem zabývajícím se konfliktem, jako hybatelem řady situací a vztahů, jsme otevřely velký prostor pro téma MEDIACE.

Slyšíte o ní v rádiu, čtete v různých článcích a možná dokonce uvažujete o účasti na kurzu či jen velmi obecně o prospěšnosti celé této neustále skloňované disciplíny. Disciplína asi není z pohledu teorie to správné slovo, bude výstižnější označit ji jako jednu z forem, jak mimosoudně vyřešit spor.

Ambicí tohoto textu rozhodně není zabalit mediaci do vlákna historie všech možných území, ani topit se ve výčtu zákonů a nařízení s ní souvisejících. Chceme nastínit odpověď na otázku, kde se vlastně vzala MEDIACE. Jestli je novinkou posledních let, trendem západu anebo nově oprášenou technikou východních kultur. Zkrátka jestli pro její další vývoj a správné využití technik můžeme čerpat také tolik cenné zkušenosti generací minulých. Pojďme takto spíše nahlédnout na rámec, ze kterého mediace vzešla a posvítit na její zásadní kroky.

Mediace v kultuře a náboženství

Mediace se v různých podobách vyskytuje historicky u řady kultur a má své kořeny především v náboženství. Židovská, křesťanská, islámská, hinduistická, buddhistická, konfuciánská a mnoho domorodých kultur - všechny tyto kultury a náboženství mají velmi rozsáhlou tradici pro řešení sporů právě v mediaci. V období pozdně římských a středověkých dějin byly katolická církev v západní Evropě a pravoslavná církev ve východním Středomoří ústředními institucemi právě pro řešení konfliktů. Duchovní zprostředkovávali jak rodinné či trestní spory, ale také diplomatické spory mezi šlechtou. 

V období středověku a renesance se v Evropě ujaly role prostředníků a řešitelů sporů např. cechy, aby urovnávaly stížnosti a spory mezi svými členy, obecně zaměstnanci nebo i cizinci. Podobný model i postupy zastávali také v Číně. Také političtí vůdci často následovali úlohu mediátorů ve sporech, kde soudní rozhodnutí ze strany církevních či světských soudů nebyla proveditelným, vhodným anebo přijatelným způsobem řešení konfliktu. Rovněž islámský svět má dlouhou historii v používání mediace k řešení konfliktů mezi jednotlivci.V mnoha tradičních kmenových společnostech na Středním východě -  ať už jde o spory mezi rodinami a kmeny, problémy s obchodem, půdou nebo hospodářskými zvířaty, sporné náboženské názory – tyto situace byly a jsou i nadále tradičně řešeny určitou formou vyjednávání či mediace. Ve výčtu bychom mohli pokračovat i v řadě jiných zeměpisných oblastí či kultur. V tomto směru, pro zapálené, nabízí ucelený přehled níže citovaná publikace Ch. W. Moorea. 

Povětšinou se mediátoři různých věkových skupin a kultur naučili svému řemeslu neformálně a naplňovali tak role zprostředkovatelů v kontextu jiných svých funkcí nebo povinností. Teprve na přelomu 20. století se mediace formálně institucionalizovala a vyvinula se v uznávanou profesi.

Mediace se novodobě etabluje

Moderní praxe mediace se celosvětově exponenciálně rozšířila, zejména v období posledních čtyř desetiletí. Jak uvádí Ch.W. Moore tento růst je částečně způsoben širším uznáním jednotlivce a jeho práv. Jednotlivci mají mít právo účastnit se a ovlivňovat rozhodnutí mající dopad na jejich životy. To je podle mě naprostou podstatou a hlavní devizou mediace. 

Nekonečné právo vzít odpovědnost za další vývoj situace právě a jedině do svých rukou.  Tendence k většímu využití mediace byla také jistě motivována rostoucí nespokojeností s autoritativními a rozhodovacími postupy shora dolů. Faktem, že taková autoritativní rozhodnutí dostatečně neodpovídají skutečným zájmům zainteresovaných stran. A v neposlední řadě také zvyšenými náklady - v penězích, čase, lidských zdrojích a poškození mezilidských vztahů.

Pro Českou republiku, stejně jako pro řadu dalších evropských zemí, bylo klíčové období 90. let 20. století, kdy vznikaly v České republice Střediska pro řešení sporů. Ta nabízela školení v oblasti řešení konfliktů a mediačních služeb. Mnohé z těchto center získaly významnou podporu především ze strany praktikujících odborníků a institucí věnujících se řešení sporů se sídlem v USA. Specifickými oblastmi, kam směřovala první činnost vzešlá z nově vznikajících center, byly rodinné spory, konflikty ve školách a univerzitách, pracovněprávní spory, environmentální konflikty a také etnické spory. 

Na přelomu milenia Evropa, a zejména země Evropské unie, vyvinuly na poli mediace řadu iniciativ v podobě přijetí odpovídajících zákonů a zřízení řady institucí. V roce 2008 Evropská unie (EU) vyhlásila Směrnici o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (č. 2008/52/ES ze dne 21. 5. 2008), která je významným krokem, neboť zavádí ustanovení o vymahatelnosti přeshraničně zprostředkovaných dohod v rámci EU a staví promlčecí dobu po období, kdy probíhá mediační řízení.  

Český zákon o mediaci nabyl účinnosti dne 1. 1. 2012  a je, obecně řečeno, promítnutím výše uvedené Evropské směrnice o přeshraniční mediaci v občanských a obchodních věcech. Tedy upravuje mediaci mj. v obchodních a občanských sporech a je tak v tuto chvíli stěžejní předpis, o který se při výkonu mediace opíráme.

Ačkoliv stále ještě nemáme zřízenu odbornou komoru, zaštiťuje působení zapsaných mediátorů (tento pojem přiblížíme v některém z našich dalších článků) především ministerstvo spravedlnosti, které na svých webových stránkách zpřístupňuje průběžně svá stanoviska k oblastem zákona, které je třeba blíže interpretovat.

Zákon o mediaci v České republice ještě skýtá řadu míst, kde je k jeho výkladu třeba zapojit zdravý selský rozum a kreativitu ducha. Mediace to snese, je totiž v každé ze svých typicky teoreticky uchopených definic označena jako neformální. Avšak hlavní atributy jsou jasně dané a logicky vždy určují směr, jakým se při interpretaci vydat. 

Mediace tedy zdaleka není novým pojmem, má hluboké kořeny a praxi, ze které bychom měli v rámci mezinárodní spolupráce dalece čerpat. A je dále přesně takovou, jakou osobností je mediátor, jakou cestou strany vede a jak moc se vlastně strany chtějí/potřebují/nechají vést.
I dnes jsme v České republice stále ještě v období, kdy mediaci usazujeme a spolu s ostatními profesemi vytváříme její pevné místo v systému efektivního řešení sporů.


zdroje: 1- The Mediation Process, Christopher W. Moore 2 - v Polsku, České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Bulharsku, Makedonii, Ukrajině a v Rusku            3 - Ministerstvo spravedlnosti ČR_https://justice.cz/web/msp/vykladova-stanoviska-a-cinnost-pracovni-skupiny-k-mediaci1

Konflikt a co s ním ...?

Podrobnosti
3. únor 2021

Konflikty nejsou dobré ani špatné. Konflikty prostě a jednoduše jsou.

Jsou přirozenou součástí životů.

Je to možnost – příležitost něco změnit, možná začít dělat některé věci jinak, ukončit vztah – pracovní, obchodní, partnerský, nebo ho přenastavit, a rozvíjet sebe sama i své vztahy (pracovní, obchodní, rodinné).


To, co je na konfliktech uklidňující, je fakt, že většinou existuje víc než jedna možnost, jak je vyřešit, jak k nim přistupovat. Můžete dělat, že konflikt neexistuje, můžete mít řešení, jak ho vyřešit, můžete se přizpůsobit situaci, nebo můžete konflikt použít jako odrazový můstek k něčemu dalšímu. A k čemu? Čeho chcete dosáhnout, jaký je Váš cíl? Budete se před konfliktem schovávat, nebo mu půjdete naproti, nebo se raději přizpůsobíte, aby byl klid, nebo si začnete vyjednávat lepší podmínky pro kompromis nebo dokonce dohodu? A jak s konfliktem pracovat, aby vztahy nezničil, ale naopak posílil?


Jedna z věcí, kterou strany konfliktu mají společnou, je že si s největší pravděpodobností mohou myslet, že nemají nic, ale vůbec nic společného. Jenže ony mají. Tím společným je právě jejich vzájemný střet – konflikt. Když mají lidé společný konflikt, mají i společnou oblast, ve které se názorově střetly, ve které se „potkaly“ jejich jiná očekávání, představy, názory nebo už dokonce řešení – a každý má svou vlastní představu o řešení.


Příkladem konfliktu ze života může být situace, kdy rodinní příslušníci řeší dědictví, v jehož rámci se budou dělit nemovitosti. Nemovitosti se mají rozdělit mezi pět osob a oni se teď vzájemně přou o to, jakým způsobem se dědictví rozdělí. Dohoda se nedaří, každý má svou představu o dělení, každý potřebuje tu větší část dědictví z nějakého svého důvodu – kvůli zajištění bydlení; kvůli tomu, aby měl peníze pro děti, až se budou osamostatňovat; kvůli tomu, aby měl finanční zajištění, protože na něj má právo, protože on jediný/á se staral o prarodiče a další důvody proč chtějí to, co chtějí.

Dalším příkladem může být také pracovní konflikt, kdy lidé mají odlišné pohledy na rychlost výkonu pracovního nasazení, způsob zpracování úkolů, způsoby odměňování, vyhodnocování projektů, odlišné komunikační styly. V každodenním běhu a řešení pracovních a třeba i osobních situací – a taky se to stává –mohou lidé zapomenout, že mají něco společné, a že to může být právě jejich společné pracovní prostředí, projekty, pracovní tým, které jim zajišťuje, aby naplnily jejich potřeby – jako je finanční zajištění domácnosti, rodiny, seberealizace, uznání, ocenění, sebehodnocení, spolupráce v týmu.


Do konfliktu se lidé dostávají, protože se střetnou jejich představy, očekávání, názory, a když nejsou naplněny, lidé se brání. Všeobecně známé rčení říká, že nejlepší obrana je útok. A když nevyjde útok, může přijít na řadu útěk. Jedná se o nejstarší taktiky řešení konfliktu vůbec. Tyto taktiky - přístupy výhodně doplňuje vyjednávání. Vyjednávání, které bývá někdy opomíjeno, a které stejně jako útok nebo útěk vyžaduje úsilí. Pokud je však příliš mnoho emocí, zdá se, že světlo na konci tunelu je moc daleko, anebo nesvítí vůbec, nezbývá už energie na vyjednávání. A boj nebo útěk se tak může jevit jako rychlejší způsob. A je tomu opravdu tak? Bude výsledek z boje nebo útěku dlouhodobý, udržitelný, úlevný?


Ať už volba u řešení konfliktu padne na jakoukoli strategii, hybatelem celého konfliktu jsou samotní lidé.


Při pochopení konfliktu, a toho co s ním dělat, může k inspiraci posloužit jedno bojové umění, které učí nebojovat s protistranou, ale učí využívat střety jako příležitosti dělat si z protistrany spojence. Způsob komunikace s ostatními je veden způsobem, aby každému ze zúčastněných zůstala zachována jeho individualita, a aby se z destruktivní komunikace – z destruktivních kroků stala komunikace konstruktivní. Jednoduše řečeno jde o to změnit nespolupráci na spolupráci a zvolit si strategii win-win, dohodu.


Konflikt není soutěž o to, kdo bude rychlejší, urputnější, kdo zákeřnější, přizpůsobivější, kdo dá víc peněz. Konflikt naopak může vytvářet prostor pro hledání společné řeči, nalézání řešení, které může být vítězstvím –1.cenou pro všechny zúčastněné strany.
Klíčové pro pochopení konfliktu, je pochopení možností, které konflikt přináší. Možností je většinou více než buď a nebo. Pokud je jakýkoliv vztah tvořen prostřednictvím vítězství a porážek, vztahy jsou uzavírány tak, aby byly výhodné jen pro jednu stranu, dřív nebo později se může stát, že to druhou stranu přestane bavit a přestane hru na vítěze a poražené hrát.


Někdy nemusí být úplně snadné vidět toho druhého na „konci stolu“ jako spojence.


Mediace za podpory mediátora sleduje příležitosti pro změnu komunikace, mediátor zjišťuje a pojmenovává, co mají klienti společné, pracuje s konfliktem a způsoby komunikace tak, aby klienti měli možnost tvořit dohody, aby měli možnost vidět různé úhly pohledu, a možná se ze soupeře stane spojenec, možná to bude někdo s kým už dotyčný/á nechce dál komunikovat – bojovat, nebo si strany samy uvědomí, že svou energii chtějí věnovat jiným věcem než např. dalšímu 5letému konfliktu a soudnímu sporu; že potřebují změnit pracovní podmínky a komunikaci s vedením týmu, změnit systém zpracování zakázek, způsob týmové komunikace, systém odměňování; možná si uvědomí, že teď je na nich samotných, na rozvádějících se partnerech, kteří zůstávají nadále rodiči, jak bude vypadat život jejich společného dítěte – dětí, než se osamostatní.


Základním uvědoměním samotné podstaty konfliktu je to, že konflikty byly, jsou a budou,  a že je přirozenou součástí života. To, co se může v čase a době proměňovat, je přístup k nim, k řešením a výstupům, které konflikt nabízí.


Na našich kurzech a případně na mediaci samotné dostanete možnost podívat se na konflikt nenásilnou optikou, budete mít možnost zjistit, co se v konfliktu děje s Vámi samotnými a s ostatními účastníky, kteří jsou uprostřed něj – co se děje mezi všemi zúčastněnými navzájem, a co se taky odehrává uvnitř samotných aktérů, a jak s tím v roli – nejen - mediátora, a taky stran, můžete pracovat, co se s tím dá dělat. Je tady prostor pro dohodu, a pro jakou dohodu? A co ta dohoda má naplňovat? 

Díky konfliktu se otevírají možnosti ujasnit si priority, potřeby, věci, které jsou (ne)důležité. :-)

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2021

Podrobnosti
13. prosinec 2020

Rok 2020 byl pro mnohé plný těžkých životních situací, pracovních komplikací a zdravotních problémů. Pevně věříme, že zkouška rokem 2020 je již za námi a nový rok musí být lepší než současný. Děkujeme všem našim klientům za projevenou důvěru a spolupráci v tomto zvláštním čase. Přejeme Vám klidné Vánoční svátky prožité s těmi, které máte rádi a do nového roku 2021 Vám přejeme mnoho osobních i pracovních úspěchů.

Nový rok a nový web

Podrobnosti
13. prosinec 2020

S novým rokem představujeme i nový web, který by měl být mnohem přehlednější. V blogu průběžně naleznete mnoho informací o naší práci.

Setkání v rouškách

Podrobnosti
3. září 2020

Z důvodu přetrvávajicí pandemie jsou všechny schůzky a všechny služby poskytovány výhradně v rouškách.

Naše služby poskytujeme primárně pro oblasti: Praha a Středočeský kraj, kde místně působíme na těchto adresách:

Kmochova 10, Praha 5
Boleslavská 1384, Brandýs nad Labem

Po domluvě je možné místo zajistit individuálně a realizovat také pro oblast Moravy - Brno, Olomouc, Uherské Hradiště.

Mgr. Jitka Morávková

moravkova@vyresmetomediaci.cz
+420 731 453 918


IČ: 06547842
Mečeříž 165, Mečeříž 294 77

Mgr. Terezie Mohylová

mohylova@vyresmetomediaci.cz
+420 777 255 890


IČ: 07592485
U Tvrze 535, Hostouň u Prahy 273 53

Copyright © 2019 - 2023 Vyřešme to mediací - Hosted on MyDreams VPS hosting