Mediace je procesem neformálním. Avšak určité fáze a pravidla nelze jakkoliv přeskočit nebo snad ohýbat. Naplnění jednotlivých fází a pravidel je pro úspěšnou mediaci zásadní.

Jedním z takových pravidel je nejprve zpracování emocí stran než je možno vést je k jakémukoliv racionálnímu kroku.

Mediátor pro zpracování emocí pracuje s technikou, kterou nazýváme takzvané „zrcadlení emocí“.

Co to znamená v praxi a z čeho takové pravidlo vychází?

Emoce jsou s konflikty velmi úzce spojeny, to je naprosto přirozená věc. Jejich zpracování je nezbytné pro to, aby se strana byla schopna jakkoliv posunout ve svém vnitřním postoji a především uvědomění si a formulaci skutečných potřeb ve vztahu k situaci, se kterou přichází.

Celé to vlastně souvisí se skutečností, že naše základní reakce na strach či ohrožení řídí tzv. emoční mozek (limbický systém) ve spolupráci s nejstarší částí našeho mozku zvanou AMYGDALA. Ta v krizové momenty zcela automaticky, bez možnosti reagovat jakkoliv racionálně, přebírá kontrolu nad naší reakcí. Jinými slovy a obecně řečeno zavelí něco ve smyslu – „boj nebo útěk“. To je v mozku zakódováno zcela historicky v reakci na ohrožující situace, kterým byli naši prapředci vystavováni.

Člověk dotčený konfliktem je zcela jistě v emocích. Zažívá např. smutek, zklamání, naštvání, zlost. Jeho schopnost podívat se na situaci racionálně, pragmaticky a dojít k nějaké dohodě anebo vůbec možnost podívat se na situaci také očima toho druhého je v této fázi vyloučena. Emoce bublají.

Jak s emocemi zacházet?

Správným uchopením, zviditelněním a odrazem emocí ale můžeme člověka velmi efektivně zklidnit a umožnit mu emoce odložit. „Teď vidím, že se zlobíš, vidím, že máš vztek. Slyším, že tě ta celá ta situace především mrzí, že možná cítíš zklamání.“ I takto je možné s emocemi pracovat a věřte nebo ne, často se pak dějí věci.  

Na první pohled se může zdát, že to jen rozvíří zbytečný kolotoč neutěšených nářků a bolístek pro slabochy/plačky/citlivky/hysterky. Ale opak je pravdou. V první vlně se možná kolo emocí a pocitů ještě trochu zvedne, a pak přichází úleva. Efekt se dostaví, protože „někdo mi rozumí, někdo to vidí, jak mě to celé vytáčí do vrtule/trápí/štve a že už to takhle dál nejde.“ 

Může se také stát, a není to výjimkou, že jsou emoce velmi silné. Pár vět nezahladí rozpoložení několika týdnů, měsíců a někdy i let. Někdy je třeba emocím, respektive zpracování emocí a pocitů,  věnovat více času, i když se zrcadlícímu zdá, že už to přece jen řekl dostatečně jasně, že vidí, slyší....toho druhého a jeho stav. 

Emoce prostě patří k životu. Někoho ovlivňují více, někoho méně. Každopádně v konfliktech představují horu, kterou není možné ani obejít, ani vyškrtnout z mapy, ani dělat že neexistuje. Je třeba je zpracovat a nebát se jich, protože tvoří důležitou část lidské podstaty každého z nás a jejich původ v našem mozku sahá až samotným dinosaurům.  Proto ten plazí mozek. :-)