U většiny profesí pracujících s informacemi jsme zvyklí, že vědomost/znalost/informovanost je nezbytná. Jinými slovy je předpokladem pro dobrý výsledek. Pojďme se podívat na to, jak je to u mediace a jak s informacemi pracuje mediátor.
Když přichází klienti na mediaci, je úkolem mediátora znát PROCES.
Co to znamená?
Znamená to to, že mediátor ví, jak se ptát, jak reagovat na sdělení té které strany, co z jejího vyprávění uchopit a zviditelnit pro druhou stranu, jak to říct jinak, aby druhá strana nešla více do obrátek, ale uslyšela to hlavní sdělení. To podstatné. Znamená to také to, že mediátor má prostřednictvím svých otázek zjistit, jaká je motivace strany pro její jednání a co skutečně klient potřebuje pro to, aby případná dohoda pro něj byla efektivní a trvalá.
Role mediátora ale opravdu NESTOJÍ na tom, že má informace, je připravený a ví o kauze, kterou se má spolu s klienty zabývat. Tady je to postaveno do roviny, že mediátor neví a je to tak dobře. Jedině tehdy, pokud jako mediátor "nevím", dokážu stranám předat to osobní napojení, ten zájem zjistit, s čím skutečně přicházejí a co je pro ně podstatné.
/Např. když soud či jiný orgán doporučí mediaci, mediátor nestuduje spis. Pro úspěšnost mediace není stěžejní, kdo kolik podal návrhů a jejich přesné znění; další příklad: pokud klienti přijdou na mediaci, kde se spor týká finančního vyrovnání, mediátor není ten, kdo navrhuje finální částku. Mediátor o výši částky vyjednává a zjišťuje další okolnosti té které navrhované částky./
Mediátor dokonce ani, to, co strany povídají, nemusí na sto procent správně zopakovat, zapamatovat si, když rekapituluje informace, které zjistil. Protože to, že strana v objemu sdělí sto procent informací a mediátor sto procent informací zopakuje a pamatuje si je, neznamená vlastně vůbec nic. Pokud něco podstatného totiž nezachytím hned, ukáže se to později tak, že strana mi sama připomene, bude se tématicky vracet a tím se právě vyloupne samo to skutečně podstatné.
Co když je navíc kauza odborně velmi náročná? Pokud se v rámci mediace ukáže, ze povaha sporu vyžaduje pro úspěšnou dohodu odborné informace z oblasti např. stavebnictví, znalosti obchodní problematiky, je možné v rámci mediace vyjednat kdo/kdy/jak/kde tyto informace do mediace “přinese”.
Když ale mediátor nezná PROCES, jak je popsáno výše, jsou mu perfektně zapamatované nebo zjištěné věcné informace prakticky k ničemu.
Proto jestliže jste mediátor anebo jím chcete být, nebojte se toho vnitřního alarmu, který se ozývá o pomoc, když jste půlku informací nezachytili nebo úplně přesně nepochopili. Naopak, běžte po tom a chtějte to doplnit, upřesnit anebo celé zopakovat, protože je třeba pro vás těžké dané téma odborně uchopit.
A pokud uvažujete o mediaci jako klient, buďte rádi, že si mediátor nic nezjišťuje dopředu (ani nesmí s ohledem na zásadu nestrannosti), že nechce žádné podklady ani přípravu. Že se hodně ptá a chce znovu a znovu něco dovysvětlit. To je známka dobré práce.
Takže mediace, buď dobrá :-)